Bít, či nebít?

Pohlavek, záhlavec, záušák, lepanec, který na valné hromadě zubařů vyťal Miroslav Macek (ODS) ministru Davidu Rathovi (ČSSD); tak málo stačí, aby se na žvanivé české politické scéně zrodil skandál. Dokonce prý ovlivní volby.

Macek veřejně vlepil pohlavek člověku, který urazil jeho ženu. Rath napsal, že se Macek „oženil za ty miliony“, degradoval paní Mackovou na tučný účet. Macek mu také dává co proto, nazval ho hajzlíkem, soudruhem... Neurážel však jeho ženu. Rath osočuje rád, každému to nasolí, plive slova jako jadérka melounu. Možná nemyslí vážně, co říká, nešlo mu o urážku paní Mackové, Václava Klause, lidí, kteří se nemohou bránit. Jeho prioritou je dál ministrovat.

A najednou malér. Někdo vezme plivance a prskání vážně. Až dosud mínil, že tak smí činit zcela BEZTRESTNĚ. Že se jako ministr pohybuje někde mimo, je víc než my. Teď už ví, že není. Nic se mu sice nestalo, ale byl potupen.

Mackovi vyčítají, že pohlavek vlepil zezadu. Mohl jednat odvážněji, ale po ráně neutekl, Rath mohl úder vrátit. Případně křesťansky „nastavit druhou tvář“, nahrnout na hlavu Macka popela řeřavého. Místo toho tam stál jak puk a pak se dal na ústup. Až jeho tajemník ho zabrzdil.

Zřejmě mu poradil cosi jako: Teď nezdrhej, co PREFERENCE, vrať se, ať nevypadáš jako slaboch. (Hle, jak významná je role poradců, bez nich se neobejde už ani rvačka.) To, že Macek není srab, dokazuje mimo jiné poměr jeho věku ku stáří soupeře, 61 : 41.

Ještě jedna podstatná věc. Měla paní Macková možnost bránit se jinak? Efektivně nikoli. Kdyby Ratha pohnala před občanský soud, případ by se vlekl a sudí by nejspíš nakonec zívnul: Nic se vám nestalo.

Věc má i jinou rovinu, jež Mackův akt cti přesahuje. Pohlavkující je emeritní místopředseda ODS a federální vlády, dnes rádce prezidenta Klause. Záhlavec uštědřil před tisícovkou na Ratha nahněvaných stomatologů a televizními kamerami. V sobotu, tedy v den, kdy se toho v politice moc neděje. Kratičce před volbami, v nichž se ČSSD dotahuje na ODS a Topolánek a jeho družina se více či méně úspěšně pokoušejí vést nekonfrontační (řečeno s Klausem: NEMOBILISAČNÍ) kampaň. Tohle všecko Macek, překladatel Shakespearových sonetů a člen organizace MENSA, jehož IQ by podle regulí společnosti mělo dosahovat hodnoty alespoň 130, musel zakalkulovat, když řešil hamletovskou otázku: Bít, či nebít?

Při své inteligenci také mohl, ba musel domyslet, jak jeho pokus o výchovu jedenačtyřicetiletého profesionálního urážeče dopadne. Že může uškodit Topolánkovi a ODS. Že to bude vypadat, jako by akt msty načasoval dva týdny před volbami, protože Klaus nemá předsedu občanských demokratů rád. A protože si prezident zjevně přeje velkou koalici, která je pro jeho opětné zvolení na Hrad optimální. A protože by velké koalici nahrálo, kdyby ODS vyhrála o málo, nebo vůbec. To všecko sedí, ale na druhou stranu Macek přece oznámil PŘEDEM, že jakmile Ratha potká, vyřídí si s ním účty. A potkal ho na hromadě stomatologů, jejíž termín ovlivnit nemohl. Prostě jen držel slovo Macka. Byl by udělal lépe, kdyby Ratha vytáhl na chodbu a tam mu vlepil facku „slušně": mezi čtyřma očima.

Poškodil ODS? Odradí-li jeho výchovný záhlavec nějaké potenciální voliče od toho, aby volili modré kandidáty, pak byla jejich podpora tak vratká, že by ji odfoukl každý čerstvý vánek. Ostatně pohlavek má možná menší vliv než to, že se Topolánek v první ze čtyř předvolebních debat s Jiřím Paroubkem neudržel, nepodal mu ruku a obvinil premiéra z toho, že má „kontakty s hlavami pražského podsvětí“ a „opravdu s organizovaným zločinem“. Bez důkazu a bez varování. Zato Mackovi důkaz o urážce nechyběl a Ratha varoval.

Měl tedy Macek Ratha bít? Špatná otázka. Rath neměl urazit jeho ženu, Janu Blochovou, nyní Mackovou. Kde na to vzal právo? Macek použil metodu tvrdou, ale svým způsobem chlapskou a srozumitelnou.

Topolánkova výzva, aby po záhlavci opustil ODS, je mimo. Sám věc dál politizoval. Možná měl říct něco jiného: Macek a Rath jsou stejné krve, podobají se jeden druhému jako vejce vejci. A dodat, že ministr nemá urážet žádnou ženu. Ani Mackovu. Nic takového mu poradci neporadili.

Záhlavec padl mackovským právem, nikoli tím papírovým. A Macek přinesl Topolánkovi jednu výhodu - pokud ODS prohraje volby, už má viníka.