Zrušíme Senát a zatočíme s nepřizpůsobivými. Tyto a mnohé další ingredience (pro leckteré potenciální voliče lákavé) přimíchává do předvolebního guláše made in hnutí Hlavu vzhůru jeho šéfkuchařka Jana Bobošíková. A pochutinu dochucuje s pílí sobě vlastní jak jinak než na pódiích v obrovitém hrnci s nápisem: Česká republika je v nebezpečí (preambule a leitmotiv celého politického programu bloku).
Metelesku blesku! Ale vždyť kulinářství na tento způsob přímo dokazuje, že ve skutečnosti je nebezpečím pro naši krásnou zemi právě tato neúspěšná prezidentská kandidátka, jež se snaží oblékat vždy vkusně a ukázat tak na veřejnosti, že móda není v jejím věku žádné tabu.
Jistě, šaty dělají člověka a ženu zvláště. Politické strany zase před volbami vytvářejí si image prostřednictvím předvolebních billboardů a za pomoci proklamací lídrů. Jde však i o to, co pod svými nablýskanými kabátci skrývají.
Řekne-li se "nepřizpůsobiví", snad každému se vybaví Romové. Samotného mě občas tito spoluobčané štvou a asi bych v jejich sousedství nechtěl ani žít, ale více než oni mě žere, že Bobošíková, posedlá národním úpadkem, jako agilní svazačka snaží se nám vsugerovat, že společnost se rozkládá a že jde o spiknutí těch, kteří se od běžné populace odlišují.
"Bobohnutí" zkrátka simplifikuje složité věci tak, jak je potřebují slyšet lidé jednoduší, a pomocí tohoto populismu snaží se zviditelnit. Je to snad slušné? Nemyslím. Ba právě naopak: je to i dosti riskantní, naštěstí však odhalující faktické uvažování tohoto pravicového hnutí, sestávajícího z bývalých fandů levice včetně té krajní.
Tak třeba v Jihomoravském kraji vede Hlavu vzhůru Jana Volfová, exposlankyně ČSSD. Ve Středočeském kraji se ocitla na třetím místě kandidátky podnikatelka Olga Zubová, jež ještě coby poslankyně zelených bojovala proti Temelínu, který dnes propaguje. Bobošíková je pak kapitolou sama pro sebe: ještě v roce 2008 byla na post české prezidentky nominována jako kandidátka komunistů, aby dnes bezostyšně provolávala, že si spolupráci s KSČM dokáže představit jen za válečného stavu.
Nejenže mi přijde zvrácené, že s nepřizpůsobivými lidmi, tedy odlišnými, chtějí zatočit právě ti, kteří se svými činy již dávno vyřadili ze slušné (z logiky věci přizpůsobivé) společnosti, nýbrž i zarážející, že tomuto obskurnímu uskupení požehnal i Václav Klaus.
Dokážu si živě představit, že kvůli exprezidentovi prožívá teď řada občanů deziluzi, byť na druhou stranu jim může být útěchou, že zklamání s sebou nedobrá politickoekonomická situace, doprovozená amnestií, obvykle přináší, takže deziluze není v takové chvíli zase nic tak nenormálního. Stejně jako není neobvyklé, že logickým vyústěním stavu, kdy je země, slovy Bobošíkové, v nebezpečí, bývá v lepším případě diktát moci.
Doufejme tak, že nadcházející měsíce ukážou, že náš národ se na své cestě již poučil a že udělá definitivní tečku za politickým podnikáním této ambiciózní a slušivě šacené kariéristky.
