Očima Marka Přibila
Bradáčová a Randák aneb Když dva dělají totéž, není to totéž

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová dostala od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) pokutu sto tisíc korun za to, že zveřejnila i se jmény platy zaměstnanců. Šéfka vrchních žalobců ale zatím nemíní nic platit a chce se proti závěrům ochránců dat bránit.

ÚOOÚ zahájil mezitím s vrchním státním zastupitelstvím správní řízení. Teď mu prý hrozí až pětimilionová pokuta. Bradáčová svůj krok hájí tím, že postupovala přesně podle závazného rozsudku Nejvyššího správního soudu z konce května 2011; zjednodušeně zní, že je-li státní úředník placen z veřejných prostředků, veřejnost má právo vědět, kolik bere. Naopak metodické stanovisko ÚOOÚ stanovuje kritéria, u jakých úředníků mohou být platy zveřejněny beze všeho a kde s omezeními; Bradáčová totiž zveřejnila třeba i mzdy řidičů.

Jana Nagyová je rovněž vysoká státní úřednice. Tudíž má každý právo znát její příjmy. S tímto argumentem bývalý šéf rozvědky Karel Randák neuspěl. Kvůli vyzrazení platu vrchní ředitelky premiérova kabinetu čelí obžalobě. Zahájení trestního stíhání označil za věcně nesprávné, vadné, nezákonné a neodůvodněné.

Úřad vlády je jednou z posledních centrálních státních institucí, která se vzpírá odhalit platy svých klíčových lidí. Zkraje roku 2012 přitom do sdělovacích prostředků uniklo, že Nečasova pravá ruka Nagyová měla i přes základní plat okolo 30 tisíc na výplatní pásce 273 tisíc korun hrubého. A to díky mimořádné odměně 190 tisíc korun. "Dře jako kůň," hájil ji ministerský předseda.

Podle Randáka, jenž se angažuje v Nadačním fondu proti korupci, je v případu obviněna ještě bývalá asistentka Nagyové, jež měla výplatní pásky Randákovi předat; oba dva se odmítli podrobit výslechu na detektoru lži. Žaloba je pak toho názoru, že Randák skutkem, kdy vynesl údaje o platu Nagyové, způsobil této šedé eminenci občanských demokratů újmu na právech. Holt lidé jsou na ni asi naštvaní a stala se údajně terčem nadávek.

Obvodní soud pro Prahu 1 určil, že hlavní líčení v kauze exšéfa rozvědky a někdejší zaměstnankyně úřadu vlády začne 26. června 2003 (snad bude veřejné). Randákovi i obviněné ženě hrozí totiž až pětileté tresty vězení.

Nejdůležitější poznatek však je, že srovnáme-li oba případy, prostým selským rozumem můžeme dospět k závěru, že "zločin" Randáka a "zločin" Bradáčové je de facto totožný: zveřejnili platy lidí placených z veřejných prostředků. Jednomu však hrozí kriminál, druhému peněžitá pokuta. Nabízí se tedy otázky, jaká je v Česku rovnost občana před zákonem a zdali by justice neměla měřit stejným metrem všem, kteří (dovolím si ironicky poznamenat) konají a jednají ve prospěch daňových poplatníků.