Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová dostala od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) pokutu sto tisíc korun za to, že zveřejnila i se jmény platy zaměstnanců. Šéfka vrchních žalobců ale zatím nemíní nic platit a chce se proti závěrům ochránců dat bránit.
ÚOOÚ zahájil mezitím s vrchním státním zastupitelstvím správní řízení. Teď mu prý hrozí až pětimilionová pokuta. Bradáčová svůj krok hájí tím, že postupovala přesně podle závazného rozsudku Nejvyššího správního soudu z konce května 2011; zjednodušeně zní, že je-li státní úředník placen z veřejných prostředků, veřejnost má právo vědět, kolik bere. Naopak metodické stanovisko ÚOOÚ stanovuje kritéria, u jakých úředníků mohou být platy zveřejněny beze všeho a kde s omezeními; Bradáčová totiž zveřejnila třeba i mzdy řidičů.
Jana Nagyová je rovněž vysoká státní úřednice. Tudíž má každý právo znát její příjmy. S tímto argumentem bývalý šéf rozvědky Karel Randák neuspěl. Kvůli vyzrazení platu vrchní ředitelky premiérova kabinetu čelí obžalobě. Zahájení trestního stíhání označil za věcně nesprávné, vadné, nezákonné a neodůvodněné.
Úřad vlády je jednou z posledních centrálních státních institucí, která se vzpírá odhalit platy svých klíčových lidí. Zkraje roku 2012 přitom do sdělovacích prostředků uniklo, že Nečasova pravá ruka Nagyová měla i přes základní plat okolo 30 tisíc na výplatní pásce 273 tisíc korun hrubého. A to díky mimořádné odměně 190 tisíc korun. "Dře jako kůň," hájil ji ministerský předseda.
Podle Randáka, jenž se angažuje v Nadačním fondu proti korupci, je v případu obviněna ještě bývalá asistentka Nagyové, jež měla výplatní pásky Randákovi předat; oba dva se odmítli podrobit výslechu na detektoru lži. Žaloba je pak toho názoru, že Randák skutkem, kdy vynesl údaje o platu Nagyové, způsobil této šedé eminenci občanských demokratů újmu na právech. Holt lidé jsou na ni asi naštvaní a stala se údajně terčem nadávek.
Obvodní soud pro Prahu 1 určil, že hlavní líčení v kauze exšéfa rozvědky a někdejší zaměstnankyně úřadu vlády začne 26. června 2003 (snad bude veřejné). Randákovi i obviněné ženě hrozí totiž až pětileté tresty vězení.
Nejdůležitější poznatek však je, že srovnáme-li oba případy, prostým selským rozumem můžeme dospět k závěru, že "zločin" Randáka a "zločin" Bradáčové je de facto totožný: zveřejnili platy lidí placených z veřejných prostředků. Jednomu však hrozí kriminál, druhému peněžitá pokuta. Nabízí se tedy otázky, jaká je v Česku rovnost občana před zákonem a zdali by justice neměla měřit stejným metrem všem, kteří (dovolím si ironicky poznamenat) konají a jednají ve prospěch daňových poplatníků.
