Ústavní soud (ÚS) před Vánocemi rozhodl, že Jaroslav Bureš neměl být přidělen jako soudce k Nejvyššímu soudu (NS). Souboj předsedkyně NS Ivy Brožové s Václavem Klausem a ministerstvem spravedlnosti pokračuje.
Bureš zatím zůstává místopředsedou NS; do této funkce ho loni v listopadu instaloval Klaus. I toto jmenování Brožová zažalovala jako neplatné u Ústavního soudu. Chyba přidělení Bureše k Nejvyššímu soudu tkvěla v tom, že si ministerstvo nevyžádalo souhlas Ivy Brožové. Klaus ji sice v únoru 2006 odvolal z funkce, ona však podala ústavní stížnost, takže nebylo jasné, kdo Nejvyšší soud vede. Proto měli Klaus i spravedlnost počkat. Ústavní soud pak v červenci 2006 zrušil část zákona, podle které byla Brožová prezidentem odvolána, a loni v září i samo odvolání. Klaus verdikt popsal jako posun „od parlamentní demokracie k soudcovskému korporativismu“; velice se mračil.
Sledujeme střet nejvyššího ústavního činitele s paní Justicí, autoritativní muži se srazili s křehkou ženou. Oni si vykládají věci po svém: Brožová se nám nelíbí, na její místo máme poslušnějšího koně. Ona se striktně drží zákona a Ústavní soud, chtě nechtě, ač už dnes složen silně Klausem, musí stát na její straně. Spor se zvenčí jeví jako teoretická tahanice, ale má hlubší podstatu a zásadní význam - hraje se tu o naši spravedlnost a její nezávislost.
Klaus zastává pojetí úřední, centrální, dirigentské. Věří, že soudní průtahy lze vyřešit SHORA, nějakými lejstry, nařízeními, sjednocovacími akty. Prostě se poručí: suďte rychle, suďte jednotně a ono to pofrčí. Problém tohoto postoje je jasný - soudy by se možná urychlily, ale jaképak by to bylo souzení? Jely by podle mustru, sekaly by rozsudky. Když to přeženeme: na vraždu by měl sudí týden, na podvod měsíc a na tunelování IPB dvě stě let...
Brožová věří v nezávislost justice. Na to, ať se jí politika plete do řemesla co nejméně. Nevítá odložené politiky v NS, i když jsou si blízcí s Klausem. Nechce soudy řídit, vést, diktovat jim. Věří ve vzdělání a samostatnost. Sama předvádí jednak profesionalitu (skvěle ovládá procesní právo), jednak naprostou samostatnost a neochotu nechat se dirigovat politiky a úředníky.
Stala se disidentkou, „chartistkou“ nové doby. Drží svoji představu toho, co je správné, a nepustí ji za žádných okolností. Marně Bureš brečí, že někteří ústavní soudci jsou její kamarádi, marně Klaus varuje před spiknutím soudců. Nezávislou justici dnes nutně potřebujeme a Brožová to ví.
