Česká odposlechová republika

Ministr vnitra Ivan Langer (ODS) na tiskové konferenci vlády minulou středu oznámil, že česká policie odposlouchává dvacet politiků a novinářů. Označil to za „skandál, který nemá v našich novodobých dějinách obdoby“. Podle Langera mohou být „napíchnuty“ prostory sněmovny, vnitra nebo Českého rozhlasu. Důvod špiclování: policie vyšetřuje, odkud unikla do médií tajná „Kubicova zpráva“, tedy materiál, který čtyři dny před sněmovními volbami předložil šéf útvaru pro potírání mafií Jan Kubice poslancům bezpečnostního výboru.
Jde opravdu o největší porevoluční skandál v Česku? Nepřehání Langer maličko?
Nejdříve okolnosti.

1. Ministr vnitra sám v kauze figuruje. Traduje se, že zapomněl na stole v bezpečnostním výboru utajenou Kubicovu zprávu a novináři si ji pak fotografovali. Sám prý má mít odposlouchávaný telefon i kancelář na vnitru.

2. Kampaň před podzimními volbami je v plném proudu, hodí se jakkoli poškodit soupeře a ve skandálu s odposlechy se naznačuje, že si je objednal Jiří Paroubek.

3. Vláda možná vydrží měsíc dva, možná o něco déle. Nejspíše krátce, ministři musejí svých pozic co nejrychleji a co nejvíce využít.

4. Zprávu o špiclování Langerovi poslal novinář, jehož jméno neprozradí, minulou středu esemeskou.

Tak málo stačí, aby vyhlásil největší porevoluční skandál. Odtud plyne, že se buď cítí maximálně ohrožen (není divu, je-li sám „napíchnut“), nebo je maximálně rozezlen nad vážnou nezákonností.

Teď k podstatě věci. Dejme tomu, že inspekce ministra vnitra požádala dozorujícího státního zástupce a pak soudce o povolení masového nasazení odposlechů (údajně má jít až o PADESÁT lidí), aby zjistila, kdo důvěrnou policejní zprávu vypustil. Následuje otázka: smí se v takovém případě nasadit odposlech, tedy zásadní vpád do soukromí jednotlivce? Podle § 88 trestního řádu musí jít o zvlášť závažný trestný čin. To je dejme tomu vražda, vydírání, něco, co ohrožuje život (někdo hrozí, že vyhodí dům do povětří), nelegální prodej drog, zbraní atd. V žádném případě nemůže jít o případ, kdy novinář zveřejní zprávu, která utekla z policie nebo ze sněmovny. Možná, pokud to třeba ohrozí vyšetřování nějaké klíčové kauzy, možná by mohl být odposloucháván policajt podezřelý z toho, že informace vypouští a tak třeba hatí vyšetřování zločinů. Snad...

Nasadit „uši“ na padesát lidí kvůli Kubicově zprávě není možné. Taková plošnost je zhovadilá, úplně mimo zákon. Buď je to lež, pak se Langer ztrapnil a měl by odstoupit, nebo je to pravda, pak byl zprzněn zákon, odposlouchává se u nás podle chuti, případně politického zadání, a viníci musejí být vyhnáni ze svých pozic či pozavíráni. Ostatně, ať už někdo má Langera rád nebo ne, pokud je odposloucháván za Kubicovu zprávu, neděje se to podle zákona.

Jinak platí, že policie může v klidu nahrávat politiky, ministry, žurnalisty, prezidenty, pokud jsou vážně podezřelí z oněch nejhorších trestných činů a pokud jí to povolí státní zástupce a soudce.

Máme zhruba tři varianty.

1. Langer se mýlí (takovou blamáž si nelze ani představit).

2. Odposlechy jsou nasazeny, není jich ale tolik a odpovídají zákonu. Pak je Langer obří „plašák“ a nemá na vnitru místo.

3. Odposlechy byly nasazeny masivně, třeba na část poslanců bezpečnostního výboru (tu pravicovou, co Kubicovu zprávu vzala vážně), na novináře i další občany. Pak je musel povolit státní zástupce a soudce a je to opravdu velký skandál. Obdobu ovšem po roce 1989 má.

O šíleném počtu českých odposlechů se píše léta. Jedenáct až dvanáct tisíc šmírovaných linek za rok je gigantické číslo. Odposlech trvá měsíce. Celkem musí být ročně nahráno 500 až 600 tisíc telefonistů. To jsou hrozivé počty. Tentokrát ovšem mají být poslouchány hovory „elit“, poslanců, ministrů, novinářů, takže se - možná konečně - narodil skandál dost velký na to, aby tu děsivou místní praxi, která nemá se svobodnou společností nic společného, skončil. To by pak ale museli vyletět ze svých hnízd i soudci, kteří nezákonné odposlechy podepsali. Třeba z lenosti nebo ve spěchu, ale povolili je, a tím selhali.
Jestli se Langer trefil, člověk si dokáže snadno představit ten cvrkot v příslušných odborech policie, jak se houfně „odpojovalo“, jak se odposlechy rušily. Tím to ale nesmí skončit. Buď musí vyletět ministr vnitra, anebo ti lidé, kteří umožnili nelegální fízlování. Jinak zůstaneme Českou odposlechovou republikou.