Čím více peněz vydělají služby na úkor těžkého průmyslu (o zemědělství nemluvě), tím je hospodářská situace příznivější, praví poučka. Čeština na skřipci ji chápe tak, že když lokomotivu nahradí kavárnička s ochotnými servírkami, je na světě lépe, což vypadá jako intuitivně správný závěr i z pohledu neekonoma.
Klíčové slovo je zde „ochotnými“. Dříve, když průmysl dominoval československému hospodářství ještě jasněji než dnes, slýchal člověk v pohostinských zařízeních nejčastěji dvě slova: „Kolega!“ a „Nevedeme!“. Protože jejich význam může být dnešnímu čtenáři milosrdně skryt, následuje překlad do soudobé češtiny. Kolega znamenalo: „objednejte si/zaplaťte prosím u mého kolegy/vrchního číšníka“. Nevedeme bývalo náhražkou za: „nezlobte se, ale právě nám došlo to a to, uděláme všechno, abychom zítra“ atd.
Budiž svědectvím polistopadového ekonomického rozmachu, že oba výrazy víceméně z restaurací, barů, kaváren, hospůdek, bister... pomalu mizí. Protože však povaha se mění pomalu, nahradil je termín jiný: „Nemáte menší?“
Takový dotaz (v jiných situacích mimořádně neobvyklý) se navenek tváří, že vypovídá o nedostatku drobných v pokladně. Ve skutečnosti však zákazníkovi sděluje: „Nevidíš, že už chci být doma? Jak mám vědět, kolik je dva tisíce minus sto šedesát tři padesát? Proč mě vůbec otravuješ?“ – Tedy zhruba totéž jako „kolega“ nebo „nevedeme“.
Proto je dobré být optimistou. Nejenže dnes existuje mnoho lidí, kteří si mají co rozměňovat, byť většinou pouze těsně po patnáctém dnu v měsíci. K vyjádření nelibosti nad otravujícím zákazníkem musí dnešní morous s kasírtaškou použít dvě slova namísto dřívějšího jediného. A pak že neviditelná ruka trhu nefunguje.
Autor: -dan-
