Každý to ví: slovo fotbal znamená dvě věci. Buď je to hra s kulatým míčem, při níž padají góly (pokud nehraje Itálie), jak se říká v Evropě, nebo je to ostré vojenské cvičení s míčem šišatým, jež působí dojmem, že nejvíce inspirace načerpalo v knize Zjevení svatého Jana; tomu říkají fotbal ve Spojených státech. Ano, existují ještě fotbaly australské, kanadské, hned několik ragbyových a dalších; o těch se ale česky obvykle nepíše, a tudíž tu nemají co dělat.
Potud vše v pořádku. „V Super Bowlu, finálovém zápase profesionální soutěže amerického fotbalu NFL, vyhráli Hromadní vrazi z Denveru nad Lidožrouty z Tallahassee“ je věta s jasným sdělením. Stejně tak obráceně: pod obratem „fotbaloví mistři z Barcelony“ si nikdo nepředstaví chlapíky v brnění.
Jak se však má říkat třeba tomu, co bude od léta dělat David Beckham, jenž se upsal ke kopání do kulatého míče ve Spojených státech? Pozvedne snad úroveň amerického fotbalu? Ouha. Evropského fotbalu ve Spojených státech? A co s Američany, kteří se věnují témuž sportu v Evropě? Achich ouvej.
Za deset či patnáct let, až globalizace postoupí tak daleko, že euroatlantický sportovní vkus bude plus minus homogenní („zglajchšaltovaný“, řekl by Václav Havel; „harmonizovaný“, řekla by Evropská unie), bude i v Česku hrát dnešní americký fotbal nikoli pět a půl člověka, nýbrž třeba několik desítek profesionálů a stovky amatérů. Zároveň se Američané naučí kopat do míče kulatého tak dobře, že pojem „americký fotbal“ bude v obou směrech nesmyslný. Co potom?
Čeština na skřipci tipuje, že se naučíme říkat po americku soccer, tedy sokr. Češi sice mají v záloze lehce bolševický termín kopaná, daleko s ním však nedojdou. Ano, syn Tomáše Rosického už bude hrát extrasokrligu.
