Jedinečnost a relativita

„Tento hrad je jedinečný, unikátní a žádný jiný takový na světě není,“ zaznělo prý onehdy z televizní obrazovky. Bylo by možné rozsáhle se zabývat možností, že by něco bylo jedinečné, aniž by to zároveň bylo unikátní či naopak, případně čemu by nejspíš mohla sloužit druhá věta citovaného souvětí. Zjistilo by se patrně, že chabá znalost významu slov domácích i (a to především) cizích nám vkládá do úst ptákoviny.

Na druhou stranu, dotyčnou stanicí byla TV Nova, v jejímž vysílání je zhovadilost takového kalibru více či méně normou, takže by nás takový rozbor nijak zvlášť neobohatil. Nečekané však je, alespoň pro Češtinu na skřipci, že velmi podobný efekt nachází uplatnění i v oblasti, která má k TV Nova daleko jako málokterá jiná, a sice v teoretické fyzice.

Na jaře přivedl ironický běh událostí Češtinu na skřipci k autorství článku, kde bylo z nějakých důvodů nutné zmínit Einsteinovu speciální teorii relativity (to je ta věc, že když rychle jedete, ztěžknete a čas vám utíká pomaleji, račte rozumět). Majíc na řečeném poli značné vědomostní nedostatky, napsala „zvláštní“ namísto „speciální“ teorie relativity, aniž by vzala v potaz, že jde o zaběhnutý technický termín.

Zmíněné teorii docela nerozumí skoro nikdo a běžná představa o významu slova „relativní“ je, že jde o něco, co není docela pravda. Teorie tvrdí trochu něco jiného, že totiž pravda je pro každého jiná. Co by se tedy stalo, kdybychom namísto teorie relativity říkali češtěji vztahová teorie? Nejspíš by i naše představa o jejím významu byla méně zavádějící než ta současná: první verbální dojem z ní by neříkal, že není tak úplně pravdivá, nýbrž že pravda má mnoho podob. Stejně jako hloupost, již jsme si zvykli paušálně připisovat komerčním televizím.

Autor: -dan-