Jsme pěkná čísla

My Češi to máme nějak podivně zařízeno s číslovkami a vůbec s lecčím, co s čísly a jejich množstvím souvisí. Uvažme jen, že žijeme v zemi, v níž se už několik generací smířilo s tím, že slovo „pětka“ označuje ve finančně zaměřeném hovoru deset.

Budiž, někdy mohou být omluvou historické důvody, v tomto případě převod zlatých na koruny v poměru 1 : 2; ale co dál? Deset pětek dohromady dává, z důvodů povýtce nepochopitelných, kilo. Pětikilo však už je stejně často bankovka jako motorka; na příslušný výraz pro tisíc, což by logicky mohlo být desetikilo, pak zbývá jen o v daném kontextu absurdní výraz litr. (Potom prý také existuje výraz pětilitr, ale Čeština na skřipci jej zná jen z doslechu.) Tím cirkus kolem měr zdaleka nekončí. Vezměme jen takový metr. Ten je a) přísný nebo benevolentní, případně spravedlivý, b) dvojí. Obojí metafora jde přesně obráceným směrem, než jak funguje původní význam toho slova, tedy míra, něco, podle čeho lze smysluplně měřit.

Fauluje-li fotbalový obránce protihráče uvnitř bíle označeného obdélníku před vlastní brankou, je jeho mužstvo potrestáno pokutovým kopem neboli „desítkou“. Aby se to nepletlo, střílí se z puntíku vzdáleného od branky potrestaného týmu – kolik? – ano, jedenáct metrů.

Devítka je pistole, respektive něco mezi pistolí a kanónem. Desítka a dvanáctka je naproti tomu pivo, kdežto sedmička sice může být také pivo, ale označujeme tím spíše víno. Abychom zůstali u fotbalu, pro příznivce Slavie je od letošní sezony sedmička synonymická se slovem Londýn, ale to je druhá věc. Nula čtyřka sice naopak zní jako sportovní výsledek, ale ne, je to objem nejčastěji servírované dávky tvrdého alkoholu. To jsme tedy pěkná čísla, takhle mluvit.