Při vyslovení té otázky si nejspíš pomyslíte, že se Čeština na skřipci už docela a nadobro pominula; jenže realita je horší. Takže: kde je severní pól? Intuitivní odpověď je zjevná, přece na severu, na tom místě, které nemá smysluplné souřadnice – teď přijde nějaký šťoura geograf a bude tvrdit opak, ale vy ostatní víte, oč se jedná – a odkud se dá jít jenom na jih.
Jestliže však taková odpověď byla po staletí docela vyčerpávající, dnes už nestačí. Když noviny psaly o posledním hysterickém záchvatu nacionalistického velikášství, jež zavelelo Rusům zabodnout státní vlajku doprostřed mořského dna (Lomonosovův hřbet, račte rozumět), uvedly několikrát obrat, že se to stalo „pod severním pólem“. To by logicky muselo znamenat, že pól je na mořské hladině. Nepoměrně častější formulace ale má za to, že je to právě obráceně, že totiž Rusové zabodli vlajku na severním pólu – z čehož by plynulo, že naopak hladina je nad pólem.
Teoreticky si lze představit, že by mohly mít pravdu obě verze zároveň. Museli bychom vyjít z anglického výrazu „pole“, jenž kromě pólu znamená také tyč (nebo Polák, což ovšem věci jen dále komplikuje). Pokud bychom však podle tohoto výkladu chápali pól jako pomyslnou tyč procházející středem Země od severu k jihu, museli bychom mluvit o severním a jižním konci pólu – a byli bychom zhruba tam, kde jsme teď. Nehledě k tomu, že smysluplnost samotné existence slova pól by byla zpochybněna.
Na druhé straně by vnímání pólu jako vertikální tyče mohlo dát neotřelý význam názvu pomyslných čar s ní rovnoběžných, totiž póledníkům (o pólednici nemluvě). Sir Paul McCartney nebyl pro komentář na dané téma k zastižení.
