Když prominete, Čeština na skřipci tentokrát nebude vyloženě o češtině; bude globální. Není to pro nic za nic.
Člověk obvykle nemá ze slova exekutivní dobrý pocit, protože zní příliš podobně slovu exekutor; to je chlapík, jehož přítomnost obvykle signalizuje problém. William Amelio to má v životě zařízené jinak. Ač Američan, je šéfem – správně řečeno vrcholovým manažerem – čínské počítačové firmy Lenovo, pročež se zabývá věcmi, na které ostatním lidem nezbývá čas (na druhé straně mu tolik nehrozí exekutor, ale to je druhá věc).
Pan Amelio dostal za úkol vylepšit výkonnost společnosti, která přednedávnem koupila výrobu osobních počítačů od americké kybernetické velkofirmy IBM. Jedním z triků, které za tím účelem zavedl, je – proto se objevuje v tomto sloupku – „exekutivní výrazivo“.
Klepejte si na čelo, ale je to tak. Podle Amelia je klíčem ke zlepšení mísení kultur. Číňané totiž neumějí mluvit správně po businessmansku, což má na výkonnost firmy špatný vliv. Jejich manažeři neumějí mluvit jasně, neumějí říkat dostatečně třeskné „ne“ a vůbec nejsou dost přímočaří a asertivní. (Seznam exekutivních výrazů, jež Amelio svým lidem naordinoval, je bohužel tajný. Jinak by to ztratilo ten vtip.)
Podobnou zkušenost jako šéf Lenova měli s asijskou mluvou již před více než půlstoletím Američané, kteří byli po druhé světové válce v okupovaném Japonsku nešťastní z mnohoznačně květnaté mluvy tamních úředníků, nebo později poradci prezidenta Richarda Nixona, kteří se zaboha nevyznali v tom, co jim říkali lidé od Mao Ce-tunga. Amelio je v tomto směru průkopníkem: učí Číňany mluvit sice čínsky, ale po západním způsobu. (Pro zajímavost, Amelio sám mandarínsky neumí než pozdravit.)
Jestli dnes někomu v Německu, Francii nebo Česku vadí bezduché přejímání anglických výrazů (ano, manažer je jedním z nich), může pro srovnání začít sledovat, jak mluví lidé z Lenova. To je skutečná kulturní revoluce.
