Tady se dost možná schyluje k pěkné ostudě. Čeština na skřipci se zase jednou pustila, nejsouc k tomu dostatečně vybavena, na tenký led.
Při nejlepší vůli není schopna zjistit, odvodit nebo prostě jakkoli pochopit, proč se říká, že to či ono „je mezi nebem a zemí“, když se chce vyjádřit, že to či ono je nějak tajemné, záhadné či jinak nesrozumitelné. Proto ten tenký led: třeba to někde řekl Jan Werich, Klement Gottwald (ne, ten asi ne), Karel Matěj Čapek-Chod nebo zkrátka někdo z gruntu významný a neznalost autorova bude nyní po právu pranýřována.
Ale dal ses, chlapče, na vojnu, tak bojuj. Dobře tedy: co znamená, že „jsou věci mezi nebem a zemí“? Nebo jinak, proč to má znamenat „jó, to máš tak, do toho my nevidíme“? Čemu už bychom měli rozumět, když ne věcem mezi nebem a zemí? Nevíme-li, co se děje v nebi, je to přirozené; proto také jsou věci ve hvězdách, ve významu podezřele blízkém onomu mezi nebem a zemí.
Také je pochopitelné, že bychom nevěděli, co se děje uvnitř země, vyjma Macochu, ropné vrty a podobné, objemově zcela marginální jevy. Ale všechno ostatní – houpací kůň, borůvky, Porsche 911, výplatní páska, sličná barmanka odnaproti, Empire State Building, časopis, který držíte v ruce, nakonec i zárodek stadionu Slavie, pták Ohnivák – zkrátka všecičko, co si vyvzpomenete, je právě mezi nebem a zemí, a nikde jinde. Tak o co tady hergot jde?
Jediné možné vysvětlení je omyl. „Je více věcí na nebi a zemi, o kterých se vašim filozofům nesní,“ říká Hamlet Horatiovi. I v angličtině je tento citát často zkomolen na „mezi nebem a zemí“. Pokud by se český Shakespearův čtenář či divák dopustil stejné logické chyby a navrch z citátu polovinu vypustil, aby zmrzačení bylo dokonalé – pak snad. Ale proč by to dělal? To je mezi – ale ne, fuj.
Autor: -dan-
