Na chatu

Mezi čtenáři TÝDNE, předpokládejme, není takového, jenž by si nepovšiml trochu komické grafické shody anglického slova „chat“ a českého „chata“. (Ani Chastina na skřipci není výjimkou, považte.) Obvykle máme za to, že ta shoda je náhodná a zcela bezvýznamná. Tento sloupek si dovoluje odporovat; ta slova mají naopak společného velmi mnoho.

Obě implicitně operují se vzdáleností, pohybem a časem. Na chatu se jezdí, zatímco na chat se chodí. Neklepejte si na čelo, je to důležité: kdyby chata byla tak blízko, že by do její blízkosti stačilo dojít, většina lidí by si to zařídila jinak. Kdyby naopak bylo nutné někam jezdit, aby se člověk mohl stát účastníkem chatu, těžko by ten jev nabral na současné masovosti.

Zrcadlově obrácená povaha pojetí logistiky je však to jediné, co významy obou slov skutečně dělí. Společensky znamenají téměř totéž. Člověk jezdí na chatu, aby si mohl svléknout sako a stát se rybářem, truhlářem či něčím takovým; aby nemusel myslet na nedoplatek plynu a konferenci příští týden. Může si svléknout košili, aniž vyvolá skandál. Většina lidí ho nezná, takže může v hovoru s nimi klidně nadsadit svůj příjem.  

Jak na chatě, tak na chatu. Stiskem klávesy lze zapomenout na blížící se zkoušku, na otravné rodiče a leccos dalšího nepříjemného; bez obav se lze svěřovat s tím, který kluk jak co komu kam kolikrát a za kolik, ať už to je pravda nebo ne; i Čeština na skřipci může na chatu být, řekněme, takový Rambo23.

Takže je to vlastně mimořádně trefné. Internetová synchronní konference, jak se to jmenuje vědecky, se česky ani nemůže jmenovat lépe než právě chat. Četaři a ČTK prominou.