Pomazaní
25. 11. 2007 12:00
To samozřejmě není jediný druh pomazání. O tom druhém, rozšířenějším, vědí své třeba čtenáři Švejka v souvislosti s feldkurátem Katzem a lněným olejem číslo tři, ale na tom v tuto chvíli tolik nesejde.
Poněvadž dnes máme místo církevního rituálu demokratické instituce, hlavy mocipánů nejsou tak docela pomazané (ani tohle tvrzení dvakrát nepřekvapí). Aby však horní konce jejich těl nebyly tak docela tukuprosté, berou zhusta zavděk jiným zdrojem: mnozí mají na hlavě máslo. A nejen oni; podle toho se právě pozná, v čem má demokracie navrch ve srovnání s absolutistickou monarchií. Zatímco pomazaná byla pouze hlava panovníkova, máslo na hlavě může mít prakticky každý. Že přitom zhruba platí, že čím vyšší postavení dotyčné hlavy, tím více másla se na ní nachází? Inu, to je důsledek meritokratické povahy naší vyspělé civilizace.
Zatímco však v době, kdy úsloví o máslu na hlavě vznikalo, bylo jasné, o čem je řeč, dnes je skutečnost komplikovanější. Již o tom, co je máslo a co ne, musí rozhodovat Evropská unie; zbytek je, prosím, pomazánka. To nabízí nečekanou linii obranné argumentace: „Máslo na hlavě? Moi? Vyloučeno!“ může se dotyčný bránit nařčení. A technicky vzato může mít pravdu, může to být pouhá pomazánka. V nedávno diskutovaných případech Mirka Topolánka či Jiřího Paroubka se takový výklad, upřímně řečeno, vyloženě nabízí.
