Každá volební kampaň přinese amatérskému lingvistovi nějaký důvod k radosti. Jednou je to "tunelování", jindy "mobilisace". Letos bylo nejnápadnějším jevem použití ironie coby prostředku volebního boje; použití, jež zároveň mnohdy bylo jejím popřením. "Platit u lékaře je normální/ Zavedeme školné/ Uvolníme nájemné" a ještě několik rozumných hesel se skvělo na elegantním tmavém plakátu. Konečně je tady někdo, koho lze volit, pomyslela si Čeština na skřipci, než zjistila, že to celé i s logem ODS je prací sociální demokracie.
Ještě křiklavějším případem je použití tváře šéfa lidovců Miroslava Kalouska. Na různých billboardech jí dělají společnost dva slogany: "Nejčestnější muž ve státě" a "Prosperita bez korupce". Na první pohled jsou oba stejně nesmyslné, avšak jeden pochází z dílny Kalouskových odpůrců, druhý si vytvořili lidovci sami. Je důležité, který je který?
Média hrají s sebou. Jeden z českých deníků otiskl pod titulkem "Kulatý stůl s ..." fotografii předního českého politika a vlastních redaktorů - debatujících za stolem prokazatelně čtverhranného, obdélníkového tvaru. Jiný deník informoval, že politici "vyhrocují spor o mafii". (Mafie jistě činí mnoho užitečného, ale kdo by si pomyslel, že o ni lze něco vyhrotit?)
A pak je tu nečekaně obohacený slovník obecné češtiny. Paroubek: vedlejší produkt neumělého roubování zločinecké organizace na polozločineckou za účelem temného zrudnutí dosud růžových květů. Topolánek: nicota či důrazný zápor. ("Podívej na ty fotbalisty, vždyť hrajou úplnej topolánek!") Být rath: úleva člověka, jenž proti veškerému očekávání zjistí, že v místnosti je někdo, kdo se chová ještě odpudivěji než on sám. Namackovat někomu či též někoho zmacknout: vést úder zezadu. Viz zmackat: dokonale pokazit (například kampaň).
