Stážistka

Že hned víte, o co jde? V tom je ten vtip. I ti, kteří nijak bedlivě život americké politické smetánky nesledují, i lidé, kteří neschovávají ve spodním šuplíku psacího stolu pod logaritmickými tabulkami stoh Playboyů, dokonce i takoví, jimž může být posunování významu slov docela ukradené – těm všem je při vyslovení slova stážistka jasno. Jako názvy firem Lux a Xerox přišly o velká písmena na začátku a stala se z nich obecná podstatná jména označující celou třídu věcí, i stážistka má dnes konkrétní význam podstatně odlišný (a ptáte-li se Češtiny na skřipci, také o hodně zábavnější) od toho původního.

Je to trochu nespravedlivé vůči mladým dámám, které chodí zdarma nasát pouze atmosféru toho či onoho povolání. Která z nich však o sobě řekne, že je stážistkou, nevyhne se pátravému pohledu směřujícímu zhruba do oblasti úst. Otázka sice v lepší společnosti obvykle zůstane nevyřčena, ale její přítomnost je hmatatelná. I sebenevinnější reakce („a je to zajímavá práce?“) najednou zní, řekněme, mládeži nepřístupně.

Američané na to jdou ještě více zpříma: servis, jejž Monica Lewinská poskytla Billu Clintonovi, nazývají rovnou jejím příjmením. („Byla jsem tam na stáži, ale lewinskou jsem šéfovi nedělala.“) Na druhé straně používají termín „udělat lewinskou“ i pro mužskou roli téhož příběhu, a sice pro člověka, jenž zjevně a prokazatelně zapírá. („Stál nad ní a držel v ruce nůž, ale udělal lewinskou a řekl, že vůbec neví, co se stalo.“)

Z čehož plyne, že nevybíravý apetit Billa Clintona, zápal jeho republikánských odpůrců a prapodivné hygienické návyky Moniky Lewinské (kdyby si vyprala šaty, vyšetřovatelé by prezidenta nikdy neusvědčili) se postaraly o pěkné nové české slovo. Poděkujme jim.