Under tatement
19. 8. 2007 12:00
Tentokrát je to obráceně. I ti z nás, kteří svoji mateřštinu ovládají, jsou svázáni tím, co čeština dokáže a co ne; a někdy je škoda, že toho nesvede více. Ne vždy je to tragédie: málokdo si bude stěžovat na to, že s pouhými sedmi pády zaostáváme za bohatou jedenáctipádovou finštinou, a lidí, kteří jsou hluboce zkroušeni absencí plusquamperfekta, je naštěstí také nemnoho. Co by se ale hodilo, je například anglická specialita jménem understatement. Slovník řekne, že jde o úmyslné zmírnění či zdrženlivé vyjádření; v takových případech obvykle můžeme mluvit o eufemismu, ale slušný český jednoslovný výraz nemáme. (Kromě toho, že kde eufemismus je korektní a seriózní, má understatement jemně přivřené oko a neznatelně povytažené obočí.)
Nemáme takový výraz mimo jiné proto, že understatement nepatří k běžné výbavě lidí, kteří češtinu používají. Chceme-li vyjádřit rozhodný nesouhlas, řekneme „vyloučená věc“ nebo „meleš hovadiny“, podle toho, kde se právě nacházíme; Angličan řekne „up to a point“, tedy „do jisté míry“. Má proti Čechovi zjevnou výhodu. Potká-li Čech, řekněme, pohledné děvče a mluví o něm jako o úžasné bytosti, co udělá ve chvíli, kdy mu osud přivane do cesty dívku krásy nepochybně nadpozemské? Musí se odvolávat na Máchu, vytahovat z paměti různé omšelé přívlastky a vůbec svůj projev všelijak nedůvěryhodně košatit. Pročež dotyčná obvykle uteče za Angličanem, jemuž jeho schopnost používat understatement dává podstatně větší manévrovací schopnost (o platu v librách nemluvě). A to bývá škoda – což, když jsme u toho, je velmi mírně řečeno.
