Každá doba s sebou nese nějaký módní obrat, který se z různých příčin těší zvláštní, ne zcela vysvětlitelné a obvykle krátkodobé oblibě. Takový poryv popularity zažilo v polovině devadesátých let slovo „zpolitizovat“. Původně mělo nejspíše znamenat „vést boj politickými zbraněmi o věc, jíž takový boj nesluší“. Postupně se ovšem, krůčky sotva postřehnutelnými, původní význam proměnil na „vést boj politickými zbraněmi silnějšími, než jsou ty moje“. Zpolitizované bylo najednou všechno, až kdosi (Čeština na skřipci by vsadila na Václava Klause, ale jistá si po těch letech již není) trefně poznamenal, že se obává, aby si někdo nezačal stěžovat, „že se nám zpolitizovaly volby“.
Dnešní doba si už na politiku zvykla a místo ní má globální oteplování. Mnoho rozumných lidí si láme hlavu nad tím, že v zimě je zhruba stejně teplo jako v létě, a mnoho z nich v tom oboru dělá dobrou práci. (Třeba podpořit tvrzení, že je na světě stále tepleji, statistickou informací, že letošní leden byl nejteplejší od roku 1961, aniž se kdo pozastavil nad tím, jestli tedy nesmyslně teplo nebylo již tehdy, je v oblasti public relations nesporný triumf.)
Čeština na skřipci se - v bezděčné shodě s mnoha lidmi, kteří dávají dohromady předpovědi počasí pro rádio a televizi - v počasí nevyzná. Je jí však nápadné, že nikdo nikdy neřekne, že na světě je tepleji nebo že všude je méně zima než jindy; vždy zní jen „globální oteplování“. Má to stejný zvuk jako „třídní boj“ nebo „registrované partnerství“, jako úder hole v ruce nenávistných lidí.
Možná to není dvakrát vědecké, ale dokud v debatě o podnebí nenahradí takovou hůl výrazy věcnější, bude si Čeština na skřipci muset myslet, že se nám počasí zpolitizovalo.
