Očima Martina Hekrdly
Chvála magořiny

Mám silný pocit kdysi dávno vtištěného a nyní znovuspatřeného. Těsně před rokem 1989 - i v onom roce - rodily se rovněž různé nezávislé iniciativy jako houby po dešti. Měly všelijaké názvy jako České děti, Nezávislé mírové hnutí, Společnost přátel USA, Mírový klub Johna Lennona atd. A vposled Levá alternativa, hnutí za demokratický a samosprávný socialismus.

Začalo se hovořit o probouzející se občanské společnosti. Charta 77 rychle přestávala být kůlem v plotě a v této roli se všem na očích ocitla vládnoucí státostrana. Sám její generální tajemník to řekl.

Tu a tam, ne-li docela často, se mezi militanty tehdejších iniciativ vyskytl chaot, buran anebo ten i onen v jedné osobě. Mnoho jich bylo. Pádlování proti nemilosrdnému proudu "jediných možných" veletoků totiž málokdy přiláká k veslům spořádané občany, kteří "mají rozum". Ti se zpravidla přidávají až poslední, kráčejíce ve stopách excentriků, které do studiové formy žádná televizní maskérna nehodí.

"Jsou to magoři," říká se dnes o různých podivných chlápcích kolem Holešovské výzvy, ba i intelektuálně vyfutrovanějšího ProAltu. Ano! Vždycky to jsou blázni s rohy, nemohou nebýt! Také proto napsal Erasmus Rotterdamský už před půl tisíciletím Chválu bláznivosti a Václav Havel v jiných temných dobách obdržel cenu, která se jménem tohoto renesančního humanisty honosí.

V praxi bývá ovšem s nestandardními lidmi potíž, protože se "ušlechtilému divochu" - fikci Jeana Jacquesa Rousseaua - vůbec nepodobají. Když jsem jednou cosi odmítal svou oblíbenou slovní ražbou, že je to "pitomé jako kilo šroubů", obvinil mne dělník a signatář Charty 77 (jeho jméno je redakci známo) tónem prokurátorů padesátých let: "Urazil jsi dělnickou třídu!" Zapomněl jsem, že dělný lid pracuje se spoustou šroubů, a to i z ušlechtilé oceli.

Ale to všechno nebylo důležité. Hlavní věc, že se ho papaláši a estébáci báli. Že poměry byly takové, aby se i jeho museli bát.

Také se říká, že magoři nevědí, co chtějí. Mohu doložit. Mírový klub Johna Lennona svolal své stoupence na Václavské náměstí v rámci Palachova týdne v lednu 1989. V poslední chvíli si vůdci lidu vzpomněli, že nevědí, jaké mají mít požadavky. Napsal jsem jim je. A dodnes jsem pyšný, že jedině "mé" požadavky odvysílala všechna zahraniční rádia. Neboť ten magor, co je v Praze "pod koněm" četl (a jehož jméno je redakci rovněž známo), byl vybaven kromě odvahy ještě tuřím hlasem (a už ničím dalším). Nepodstatné. Hlavní věc, že tam byla hlava na hlavě.

Můžeme si dnes přečíst, že iniciativy mají program naivní, blbý, neskutečný nebo žádný. Nějaký magor z Holešovské výzvy chce prý zrušit peníze. To je toho! Václav Havel chtěl v roce 1990 zrušit nejen Varšavský pakt, ale i NATO. Což by byla - jak každý jistě uzná - katastrofa, z níž by se lidstvo už nikdy nevzpamatovalo...

Za Jakeše chtěly České děti zrušit republiku a dožadovaly se krále. Aby je zkompromitovalo, zveřejnilo Rudé právo celý jejich text. Jenže ten pak kouzlem nechtěného - jak napsal Ludvík Vaculík - zurčel na novinové stránce jako bystřina uprostřed okolního hnoje.

Ve společnosti otevřené a nezahnojené nesuplují magoři politiku. A jestliže přece, viníky nejsou oni.