Církev na žaludy!

Domácí
4. 5. 2012 13:51
Ježíš radil lidem vzdát se majetku (ilustrační foto).
Ježíš radil lidem vzdát se majetku (ilustrační foto).

Mluví se sice o majetkovém narovnání s církvemi a jinými náboženskými subjekty, ale málo platné: od Bílé hory představuje u nás hlavní proud křesťanské zvěsti i majetkových nároků církev katolická. A tak nakupujeme u kováře a ne u kováříčka, věnujeme-li se názoru bývalého primase českého, kardinála Miloslava Vlka. Nad zákonem, jenž předpokládá přesun státního majetku na církve v hodnotě 75 miliard korun a během příštích třiceti let vyplácení náhrady ve výši 59 miliard (navýšených o inflaci), kardinál připustil odklad splátek.

Podle Vlka by šlo o gesto usnadňující řešení v situaci, kdy váhaví politikové dotlačili problém restitucí a náhrad do dnešní "politicky a ekonomicky nejnevhodnější doby". Zkrátka, jednou je tady krize, a tak buďte, bratři v Kristu, aspoň taktičtí, když už neumíte být taktní. Zajímavý to rozpor s názorem úřadujícího arcibiskupa Dominika Duky, který ještě nedávno odmítl "narovnání" oddálit. "Problémy konzumní společnosti nás budou pronásledovat nejméně dvě desetiletí," řekl.

Bůh s námi, budou-li zde řádit krizové fluktuace, schodky a úspory ještě nejméně dvacet let! Český primas možná - to za prvé - šíří poplašnou zprávu. Za druhé se mi zdá, že kdysi kdosi hlásal: "Kdo se neodřekne svých věcí, nemůže být mým učedníkem." Jestli tak nepravil Kristus v kázání, nýbrž Klaus v inaugurační řeči, pak se omlouvám. A chápu arcibiskupa, že se dožaduje aktivního zapojení své církve do konzumní společnosti ještě dřív, nežli tato na své četné problémy takříkajíc dojede.

Církve - to za třetí a nejdůležitější - jsou také res publica, věc veřejná, a musejí mít zabezpečené vše, co potřebují ke svobodnému provozování kultu i k samotné existenci. To by měla zařídit jednak republika (ve smyslu: stát), jednak a zejména ta část republiky (ve smyslu: věřící veřejnost), která tu či onu církev chce, potřebuje a zaplatí. Jen tak budou církvím drahé zájmy jejich oveček, a nikoli prelátů. Anebo kmotrů, kteří už dnes velmi přesně vědí, jak z tohoto "narovnání" slíznout smetanu.

Nerovnost před Bohem

Církevní struktury nezvládly svůj boj o vlastní ekonomickou vyfutrovanost dobře a poslední zákon je toho důkazem. Není možné zalepit občanům oči odepsáním splátek a zároveň trvat na vrácení 75 miliard majetku "ukradeného komunisty". Sedláci, jimž komunisté zkonfiskovali půdu, mají nárok - jehož se ovšem mnozí marně domáhají - na náhradu za ceny z roku 1991. I kdyby dnes na jejich půdě rostl bodlák anebo prosperující hospoda jen hučela. Církvím se vrací půda za aktuální cenu, navíc navýšenou trikem, který za základ výpočtu fakticky bere parcelu stavební. Církvím se vrací všechno i s úroky. To je popření rovnosti Čechů před Bohem i lidmi. A nehoráznost nevýslovná.

Konfiskace nezačínají až komunisty, kteří sice - mimochodem - některé objekty nechali zchátrat, ale mnohé jiné svítí novotou, protože do nich nalili miliardy. Před nivelizační totalitou padesátých let byl tu modernizační absolutista Josef II. A byl tu také arcidemokrat Masaryk a prvorepubliková pozemková reforma. Ta kdyby v roce 1936 nebyla na dvacet let odložena, dočkala by se církev Kristovy chudoby už před válkou a komunisti by neměli do čeho píchnout.

Dějiny nelze beze zbytku odčinit. Vznikají tím jen další křivdy volající po nápravě - a tak dál, do nekonečna. Proto také restituční zákony po roce 1989 hovoří o nápravě některých křivd. Naposledy to pochopili ti, kteří u Waterloo definitivně porazili Napoleona - kdysi generála Velké revoluce - a obnovili ve Francii starý režim. Když se vrátila z exilu šlechta a duchovenstvo, nikdo se neodvážil vrátit jim půdu, na níž už žili a pracovali jiní lidé. A tak jim vrátili jen lesy, kde věčně popískával vítr a černá zvěř louskala žaludy.

Autor: Martin HekrdlaFoto: Profimedia

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ