BEROU SI ZPĚT PRAVOMOCI, KTERÉ CENTRU POSTOUPILY
Před časem jsem se setkal s prvním maďarským evropským komisařem. Na otázku, jaký byl největší problém při rozšiřování Unie, odpověděl: „Najít pro každou novou zemi post komisaře.“ To se v roce 2004 sice podařilo, ale podle jeho slov je v Bruselu veřejným tajemstvím, že většina komisařů nemá vlastně do čeho píchnout.
Před časem jsem se setkal s prvním maďarským evropským komisařem. Na otázku, jaký byl největší problém při rozšiřování Unie, odpověděl: „Najít pro každou novou zemi post komisaře.“ To se v roce 2004 sice podařilo, ale podle jeho slov je v Bruselu veřejným tajemstvím, že většina komisařů nemá vlastně do čeho píchnout.
Prvního ledna přibylo Rumunsko a Bulharsko a také pro jejich komisaře je třeba hledat pole neoraná. Ještě že s rozšiřováním EU přibývá problémů - třeba počet úředních jazyků. Ano, EU potřebuje jako sůl komisariát pro jazykovou různorodost. Od prvního ledna bude mít rumunský zástupce Leonard Orban na povel zástupy překladatelů.
Mimochodem, můžeme být rádi, že vstup Turecka je odročen na neurčito; Ankara by se jistě nespokojila pouze s komisařem pro evropské počasí či dámskou módu.
V lednu přebírá žezlo Unie na šest měsíců Německo. Během svého prezidentství se prý Berlín chystá oživit evropskou ústavu. Nevím, zda studená Angela Merkelová dokáže rozdmýchat skomírající plamínek evropského sjednocení... Kdyby však Němci opravdu chtěli posunout Evropu o kus dopředu, šlo by to například v oblasti energetické politiky. Berlín má sice energii na programu svého předsedání, ale trošku jinak, než si přeje Evropská komise. Brusel chce energetickým koncernům přikázat, aby své národní rozvodné sítě prodaly a tím i poevropštily. V minulých dnech však Berlín a Paříž daly najevo, že to nedopustí. Kontinentální energetická strategie dopadne nejspíše podobně jako celoevropská bezpečnostní a zahraniční politika. Hodně slibů, ale když jde do tuhého, rozhodují státy samy.
Zdá se, že nejdůležitější evropští hráči začali EU nenápadně znárodňovat. Proč a co to znamená? Evropská unie byla účinným nástrojem k usmíření bývalých nepřátel po druhé světové válce, přispěla k obraně svobody proti Sovětskému svazu a posléze k napojení bývalých socialistických států na západní systém. Tyto historické úlohy EU sice úspěšně splnila, ale zůstala pouze nástrojem, politickou technologií. Nestala se, jak její zakladatelé plánovali, krystalizačním bodem pocitu sounáležitosti a tím i soustátnosti všech Evropanů. Bruselský homunkulus se zato svým tvůrcům odcizil, osamostatnil se a zvolil si vlastní cíl - ovládnout členské země. Proto se Evropská komise snaží odejmout státům rozhodování o strategických odvětvích, jako je třeba energetika, proto nadpočetní komisaři bombardují Evropany předpisy úplně na všechno.
Členské země (bez rozdílu staré i nové) se však bruselským mocenským choutkám začínají vzpírat. Navenek sice opakují povídačku o sjednocení, ale fakticky si znovu přisvojují pravomoci, které Unii kdysi postoupily: znárodňují Evropskou unii. Přitom jim prospívá prastará politická zákonitost: moc má ten, kdo je schopen jednoznačněji definovat cíl a úspěšněji mobilizovat energii potřebnou k jeho dosažení. EU však nedokáže určit konkrétní cíle a zejména realistickou strategii k jejich uskutečnění. Národní státy jsou akceschopnější, protože jejich občané své vlády donutí k rychlé a zacílené akci v jejich prospěch. A tak se evropská politika vrací na národní úroveň.
Příklad? V posledních dvou letech začaly v EU opět stoupat subvence, které platí patnáctka „starých“ členů EU svým podnikatelům. Proč? Národní vlády zvýhodňují domácí výrobce proti levnější konkurenci ze zahraničí. A především: většina těchto subvencí byla vyplacena dříve, než Brusel řekl ano. Mezi novými členy ukazuje zejména Polsko, jak vypadá cílevědomá, národně zaměřená politika. Evropská komise se prosazuje obtížně a utíká se stále častěji k Evropskému soudu (ES). Německo se ocitne na špici EU právě včas, aby mohlo vzít na vědomí rozhodnutí ES v kauze Volkswagen.
Podle dosud platných německých zákonů lze vlastnické poměry u VW zásadně změnit pouze tehdy, když s tím bude souhlasit spolková země Dolní Sasko. Evropský komisař pro volnou soutěž to chce změnit, německá vláda chce nechat vše při starém. V příštích dnech se očekává rozsudek; v příštích měsících hra na čas. Jako často v minulosti Evropská komise asi u soudu zvítězí a jako často v minulosti se poražená země začne vykrucovat. K provedení rozsudků je třeba exekutivní moc; tu však mají státy, nikoli Unie. Vizí EU je i dnes sjednocení, realitou je rostoucí význam členských států. Budoucnost kontinentu nebude určována závaznými pravidly pro všechny, nýbrž rozdílnostmi národních zájmů. Evropská politika se vrací do tradičních kolejí.
Autor: Petr Robejšek, Hamburk
Autor: Petr Robejšek, Hamburk