Z vánoční "nadílky" (jak zní publicistické klišé) pražského Nakladatelství Academia stojí za pozornost přinejmenším dvě příručky encyklopedického charakteru. První se týká rybníkářství, druhá vydávání českých knih.
Edice Průvodce má kolísavou úroveň, to se stává, nový svazek zvaný Rybníky České republiky v ní patří k těm lepším (na rozdíl od nedávného titulu Praha avantgardní, viz ZDE). Autory bedekru o 583 stranách jsou Petr Liebscher a Jan Rendek; z tiráže vyplývá, že první vše sepsal, druhý dodal barevné fotografie. "V České republice je okolo 23 tisíc rybníků. Jejich počet je proměnlivý, některé zarůstají rákosím, zanášejí se bahnem a postupně zanikají, jiné jsou nově budovány. V naší knize je popsáno nebo zmíněno okolo 6700 rybníků. Věříme, že těch nejzajímavějších." Po krátké předmluvě už se jde rovnou do terénu, výklad je členěn podle krajů, největší počet stran dostal nepřekvapivě Jihočeský kraj (198 stran), nejmenší Olomoucký kraj (4 strany), Zlínský kraj (6 stran) a Praha (10 stran).
Naše rybníky se jmenují neobvykle, vynalézavě, vtipně, například Beranice, Botka, Držadlo, Hořčička, Jahoda, Jelito, Ježek, Kachlíček, Kakalík, Kocourek, Kolečko, Krajíc, Kuchyňka, Kukačka, Láska, Lžička, Miska, Mošnička, Muší křídlo, Necky, Nohavička, Plíšek, Prase, Punčoška, Rendlíček, Rosnička, Rusalka, Skříň, Smetánka, Stehlík, Střevíček, Špitálek, Tabulka, Taneček, Valcha, Zrcadlo, Žabokrk, Žabakor... Nebo taky Barvíř, Baštýř, Cihlář, Dráteník, Farář, Hospodář, Chmelař, Jeptiška, Kartáčník, Kníže, Komorník, Krejčí, Lesník, Mlynářka, Mnich, Ovčák, Panoš, Papež, Písař, Prelát, Pytlák, Šenkýř, Žebrák... Ovšemže i Abrahám, Barbora, Čeněk, Jakeš, Jakub, Jan, Jarmil, Lukáš, Monika, Šebestián, Štěpán, Václav... A také Hlad, Kostroun, Mordýř, Mučírna, Nepřízeň, Neřád, Peklo, Strašný, Škarohled, Výprask, Vražda, Utopenec, Zvůle... A je i rybník Moře a také rybník Řeka.
Nejen o jmenovaných je v knize řeč, a to poutavá - s turistickými tipy v okolí, s příběhy, pověstmi, s odkazy jako www.blatenskaryba.cz, www.rybychlumec.cz apod. Zvláštní pochvalu zaslouží fotografie, a to za vynalézavost záběrů v různých ročních i denních dobách, za citlivost při výběru jen několika snímků z fotograficky vděčných výlovů, za jedinečnost, nezaměnitelnost obrázků, přestože tematicky jsou spjaty se základním, nutně se opakujícím motivem. Slovníček základních rybářských pojmů přináší pro nerybáře překvapivou informaci: "porybný - starší výraz, který nyní nemá přesnou náplň". V úhrnu pěkná vlastivědná pomůcka.
Druhou příručkou z Academie, ještě dražší (Rybníky stojí 495 korun, tato 650 korun), je encyklopedie Česká literární nakladatelství 1949-1989 (648 stran). Sestavil ji desetičlenný kolektiv vedený Michalem Přibáněm. Je to výběrový průvodce knižní kulturou minulé epochy, jednotlivá hesla představují nakladatelství od Albatrosu přes Blok, Kruh, Mladou frontu, Orbis, Růži, Svobodu... až po Západočeské nakladatelství. Zařazena jsou i česká nakladatelství exilová. Užitečný slovník s rozsáhlým rejstříkem jmenným (v něm i v hesláři je zachycen kdejaký nakladatelský redaktor, u ředitelů a šéfredaktorů jsou uvedeny dokonce roky narození a úmrtí, ne vždy dohledané) tvoří pendant k dvousvazkovému Slovníku českých spisovatelů od roku 1945 (1. vyd. 1995, 1998), rozměry má skoro shodné s ním, takže se k němu v domácí knihovně snadno přiřadí. Ve struktuře hesel je místo také pro ediční řady, třeba ve Svobodě: Akademie věd SSSR J. V. Stalinovi (1951-1952), zaznamenána jsou i souborná vydání a také periodika, jež dané nakladatelství vydávalo, ze zapomenutých je to dejme tomu melantrišský časopis Milena (1946-1948); oddíl Prameny a literatury je u každého hesla samozřejmostí, jde ostatně o vědeckou práci (grantový projekt atd.). Neměl to být komplexní knihopis, vybíraly se tituly příznačné a vedle nich i kuriózní (Rejstřík ke Švejkovi od Franka Marlowa, vydaný v Sixty-Eight Publishers roku 1985, však byl pominut). Tisíce knih... Haldy ideologického slizu, vagony zbytečně potištěného papíru, tisíce hodin marné autorské, redaktorské, tiskařské, knihařské práce, ale také tituly zásadní, úžasné, skvostné. Měli autoři příručky všechna díla v ruce? Rozhodovali se zodpovědně, co připomenout a co ne? Věřme, že ano, jinak by jejich práce ztrácela smysl. Nebude se totiž opakovat, tady se cosi popsalo a uzavřelo, žádné rozšířené vydání nečekejme. Proč taky?
