Poněkud nešťastně po Evropě zapadl proslov nizozemského krále Viléma Alexandra u příležitosti tamního národního svátku 17. září. Hlava hrdé konstituční monarchie v něm uvedla, co bude: "klasický sociální stát zanikne". Král svým poddaným (samozřejmě respektuje, že jsou to svobodní občané prastaré demokracie) zároveň adresoval výzvu, aby všichni, kdo mohou, "převzali odpovědnost za svůj život a život svých blízkých". Jinými slovy: Starejte se sami o sebe, protože půl druhého století sociálního pokroku je v trapu a vracíme se zpět do džungle. Ať žije král!
Kdo další, ve které zemi a co přesně podobného vyhlásí příště? Návrat k feudalismu, k osobním vazbám mezi pány a kmány, kmotry a politiky, ba i pány a raby, k vazbám stvrzovaným podáním ruky před Bohem, lidmi a televizní kamerou? Nebo už rovnou k osobním vazbám, které lze realizovat již pouze - pročpak ne? - nákupem na trhu otroků? Možná se nakonec v této převrácené evoluční linii lidstva dostaneme k objevu, že se ani přímý návrat do neandrtálských jeskyní - vzhledem k následnému nedostatku "bytových jednotek" a volného dřeva k jejich vytápění - žalostně neosvědčil. A že tedy pro další etapu vývoje lidstva je třeba postulovat program realističtější, neideologický a konečně už naprosto věcný: "Zpátky na stromy (Ano, bude líp)!"
Tak velká legrace to zase není. Všimněme si dobře, že výše zkarikovaný programový diskurs (karikatura není zkreslování, nýbrž zdůrazňování podstatného) je výrazně dominantní. Jeho nadvládu nenarušují ani řeči - a vedl je i nizozemský král - o tom, že "nutnými změnami" nemají lidé trpět (což je logika na Nobelovu cenu: utrpení nechť trpícím utrpení nepůsobí). Až natolik jde o diskurs vševládný, že všechny politické subjekty v sebeliberálnější demokracii buď už jen zápasí o parametrické, kvantitativní a nepodstatné změny v tomto programovém, na šikmé ploše načrtnutém rámci, anebo se - zdánlivě "nesystémově" - uchylují k oživování co nejnižších pudů. Ten druhý přístup je však docela prozíravý. Neboť předjímá, co visí ve vzduchu a už vlastně "okysličuje" praxi: evoluční sešup rodu Homo, pokud jde o způsob trojjediného a vnitřně nedělitelného bytí člověka, společnosti a kultury.
To se jenom zdá, že zásadní střet, jenž před námi stojí, je zápas mezi pravicí a levicí, mezi těmi, kdož se chtějí z krize proškrtat, nebo proinvestovat. To už spíš jde o zápas mezi PROGRAMY a POGROMY. Zatím však stále ještě nejde, oč by jít především mělo: o zásadní konflikt, o životně důležitý boj za směřování vpřed, nebo vzad.
Ve společnosti a dějinách prý absence "vzestupu lidstva" nevadí, protože pokrok stejně neexistuje, ba škodí. Vždyť právě pokrokáři mají největší historickou "nehodovost" a provází je nejvíc malérů. Aspoň nám to říkají postmoderní filozofové. To ale asi nejezdí ve škodovkách, kde se omyl v zařazení zpátečky místo jedničky (obě tahem dopředu ve stejné drážce) přímo nabízí, ba sugestivně vnucuje (byť jen vyloženým nemehlům).
Jeden pán se svou škodovkou takhle už skončil ve Vltavě. Bylo to v televizi. Kde skončí jedno lidstvo (víc lidstev neznáme) se svojí kulturou, je ve hvězdách. Nemohu se však zbavit dojmu, že v televizi to už nikdy nebude. A poněvadž, jak známo, co není v televizi, neexistuje, všechno lidské zmizí ve vesmírném nebytí, v radiovém šumu kvazarů, pulzarů a černých děr.
