V ČSSD jsou evidentně dva proudy. Ať už strana popluje s Bohuslavem Sobotkou, anebo s Michalem Haškem, vždy může velmi lehce ztroskotat. V obou případech totiž představuje riskantní peřeje prezident Miloš Zeman se svojí sloní pamětí.
Ale ono není ani tak těžké si vybavit, jak se stranický šéf Sobotka i místopředseda Lubomír Zaorálek octli na seznamu sedmadvaceti poslanců. Těch, kteří v roce 2003 se Stanislavem Grossem a Vladimírem Špidlou zařídili Zemanův odchod na Vysočinu. Seznam takzvaných karet byl vytvořen na Obvodním výkonném výboru ČSSD Praha 2 pod vedením Václava Daška a za spoluúčasti senátorů sociální demokracie. Ortel zněl: Vedení strany je v rukou těch, co Zemana podrazili, a odpružili tak k moci Václava Klause.
Vzpomeňme, jak se trio Sobotka, Zaorálek a Dienstbier rozrůstající se rebelie před prezidentskými volbami obávalo. Jejich snahou bylo odpor potlačit. V kampani se proti Zemanovi zásadně vymezili. Padala ostrá slova: Zeman je přes Miroslava Šloufa napojen na pražského kmotra Tomáše Hrdličku. Spolupracuje s pražskou mafií. Dělal vše pro to, aby sociální demokracii poškodil, a to včetně pomoci se sestavením Topolánkovy vlády. Má militaristické názory v zahraniční politice. Není to levicový kandidát.
Na zradu (tak okolnosti při prezidentské volbě v roce 2003 interpretuje Zeman), jíž se na "jezevci" z Vysočiny (kvůli zradě se jím stal) měli výše uvedení politici dopustit, se holt nezapomíná; prvním krokem Zemanovy vendety bylo založení SPOZ (ve skutečnosti Miroslavem Šloufem?) a oslabení ČSSD. Sobotkovi a Zaorálkovi tak nyní nezbývá opravdu nic jiného než prosazovat cestu, která ctí parlamentní demokracii (tedy nepodpořit vládu Jiřího Rusnoka), zatímco Hašek propaguje "zemanizaci" ČSSD.
Nicméně Hašek je v roli mouřenína, jenž se může Zemanovi kdykoli znelíbit, jakkoli mu nyní usilovně otevírá cestu k poloprezidentskému systému. Jisté je pouze to, že po volbách by bez KSČM jako případný předseda socialistů většinu neměl, i kdyby se nakrásně rozkrájel; ale kraje, které Haška (tím pádem i Rusnokovu vládu) podporují, už zkušenost se spoluvládnutím s touto stranou mají. Že by skrytý nástup komunistů? Možná ano.
Avšak ať už se ČSSD vydá po Sobotkově, či Haškově cestě (grémium se k ní odpoledne přiklonilo) ztrácí nejen vlastní tvář, ale i šance na výrazný volební úspěch. Kdo z voličů dá hlas straně, jež si není jista svoji identitou, totožností? A to je dnes hlavní problém české sociální demokracie. Rozpor, zda podpořit, či nepodpořit Rusnokův kabinet ho jen v celé "kráse" obnažil.
