Daniel Deyl: Poslední úskok Karla Rovea

Zpráva, že dlouholetý nejbližší spojenec amerického prezidenta George Bushe Karl Rove opouští svou pozici v Bílém domě, přišla minulý týden náhle a nečekaně. Ne snad že by se po Roveovi mnoha lidem stýskalo; nad jeho metodami volebního boje často vrtěli hlavou i sami republikáni. Ale několik věcí na jeho rezignaci nesedí.

První z nich je právě načasování. Od dob Josepha Goebbelse je zvykem, že se špatná zpráva pouští do tisku v pátek večer, aby pokud možno co nejvíce utichla, než v pondělí vyjdou další noviny. V dobách internetu to platí méně striktně, ale platí.

Rove oznámil rezignaci v pondělí. Měl tolik naspěch? Důvody, které by on sám – nebo prezident Bush – mohl považovat za naléhavé, existují. Jsou tu předvolání do Kongresu v souvislosti s aférou odvolávání prokurátorů, kvůli níž mimochodem bude muset brzy odstoupit ministr spravedlnosti Alberto González. Je možné si představit, že Bush, jenž vstupuje do závěrečné fáze svého úřadování, kdy mu bude záležet už jen na vylepšení vlastní pověsti (či „nalezení svého místa v dějinách“, jak se s oblibou v USA říká), chtěl pro případ výbuchu pomyslné bomby v podobě velkého průšvihu mít Rovea co nejdále od sebe. Nebo je možné, že v Bílém domě už není moc co na práci – například představa prosazení jakékoli důležité legislativy je zcela nereálná – a Rove dostal lano od tvůrců kampaně některého prominentního republikána.

Neví se však o ničem, co by jeho odchod mělo uspíšit natolik, že by s ním nebylo možno naložit podle osvědčených pravidel.

Jedním z nich je, že odchod na vlastní žádost má být věrohodně zdůvodněn. A to je další – a skutečně divná – okolnost Roveovy rezignace. „Bushův mozek“ totiž jako důvod udal, že chce strávit více času se svou rodinou. To je kromě odstoupení ze zdravotních důvodů to nejomšelejší klišé, jaké si politik může na rozloučenou vybrat; je to výmluva tak nevěrohodná, tak nepravděpodobná, že budí dojem, že je to tak naschvál. Co by tím mohl sledovat?

Američtí komentátoři zde operují pojmem světlice. Nečekaně oznámená atraktivní zpráva vypuštěná do médií by mohla odvést pozornost od něčeho podstatně nepříjemnějšího, co vyjde v několika následujících dnech najevo. Okolnostmi vynucené Gonzálezovo odstoupení, například, chtělo by se spekulovat.

A pak je tu další vysvětlení, že totiž Rove skutečně chce strávit nějaký čas se synem, jenž na podzim míří na vysokou školu. Je to symbolické vyústění práce, již pro George Bushe odvedl: možnost, že by Karl Rove mohl mluvit pravdu, nebere nikdo vážně.