Prezidentův projev před poslaneckou sněmovnou zamotal nečekaným sdělením namířeným jako ostrý šíp do řad ČSSD hlavu nejednomu sociálnímu demokratovi.
Nejvíce se musela zatočit těm, kteří se již nemohou dočkat ministerských křesel a patří k věrným Bohuslava Sobotky. Neboť informace byla vystřelena právě na něj, když hlava státu spatra oznámila, že sestavením vlády po volbách pověří nikoli předsedu, nýbrž "představitele" vítězné strany. A jak dobře Sobotka ví, Miloš Zeman nikdy neříká nic zbytečně.
ČSSD se sice může těšit z prezidentovy podpory, leč také mu musí vyhovovat lídři stran. A jmenovitě proti Sobotkovi už vede delší dobu politický boj; do této party patří i Lubomír Zaorálek či Vladimír Špidla, zatímco Michal Hašek se snaží de Gaullovi z Vysočiny zavděčit, seč může, zapomínaje přitom na vlastní sebeúctu a doufaje ve skrytu duše nejspíše, že to bude právě on - nový premiér, jelikož ministerský předseda přeci musí být flexibilní. A to on je: "Hovořil velký státník", komentoval Zemanův projev, aby pár minut po hlasování o Rusnokovu kabinetu už zase oslovoval Sobotku důvěrně "Slávku."
Zeman nepochybně použil substantivum "představitel" záměrně, aby ještě více rozštěpil sociální demokraty na dva tábory: Haškovce, jež upřednostňuje, a Sobotkovce, kteří jej zradili. Avšak nakolik doopravdy může důvěřovat člověku, jenž má páteř pružnější než artistka, je otázkou, na níž dosud neznáme odpověď.
Každopádně nejen Sobotka, ale i "natěšený" Hašek by si měli přečíst interview, které nedávno hlava státu poskytla časopisu Týden. Zde totiž řekla něco odlišného než ve sněmovně:
Na otázku, je-li připraven jmenovat budoucím premiérem předsedu vítězné politické strany, odpověděl Zeman klidným hlubokým hlasem: V roce 2010 vyhrála volby sociální demokracie a předsedou vítězné strany byl tehdy Jiří Paroubek. Jiří Paroubek nebyl jmenován předsedou vlády. Obecné pravidlo, že automaticky musíte jmenovat předsedu vítězné strany, je hrubé zjednodušení, protože vždy záleží na struktuře ostatních stran.
Ani první, ani druhý muž sociální demokracie tedy ještě do čela Strakovy akademie tak jistě, jak by se mohlo zdát, našlápnuto nemá. Naopak tam (respektive k truhle s pokladem vlivu a pravomocí, jež se v ní skrývají) dobře vykročil sám Zeman, když čím dál tím víc posiluje vlastní moc, což lidem, kteří se - i kvůli předchozím vládám - v současné politicko-ekonomické situaci ocitají pod obrovským ekonomickým tlakem, nevadí.
Řada Čechů slyší na to, že přišla osobnost s cílem, jak to vnímají, nastolit pravidla, řád a vymést Augiášův chlív. Leckdo v ODS doufal, že tímto člověkem bude po odchodu z Hradu Klaus, nicméně nastala doba Zemanova. Klíče k prosperitě, funkční demokracii a právům občanů drží nyní on - Miloš Zeman. Jak s nimi naloží, se teprve ukáže.
