Europoslanec a člen nejvyššího vedení ODS Jan Zahradil označil v deníku Právo za logické, kdyby se Václav Klaus stal napřesrok lídrem jeho strany ve volbách do Evropského parlamentu. Co jiného by také mohl odpovědět, že? O evropské cestě našeho nejslavnějšího pravicového politika se mluví už od jeho odchodu z Pražského hradu. Zapomíná se však na jednu "drobnost". Totiž jak by účast v 751hlavém kolosu snášelo jeho ego.
Jedna z variant říká, že exprezident si počká na definitivní znemožnění občanských demokratů v předčasných volbách, pak nastoupí jako zachránce a uspěje coby jednička ODS v eurovolbách. Mohlo by to vyjít za předpokladu, že nová, pravděpodobně levicová vláda stačí do té doby naštvat voliče a ti budou v evropském klání opět vyvažovat kyvadlo směrem doprava. Klaus by se tak stal v unijním parlamentu členem Evropské konzervativní a reformní skupiny, tedy "eurorealistické" frakce stojící napravo od dominantních lidovců, nicméně pořád představující spíše umírněné kritiky evropských pořádků.
Cesta do bezvýznamnosti
Právě Zahradil, pragmatik a znalec bruselské a štrasburské reálpolitiky od roku 2004 (kdysi byl Klausovým poradcem), je živoucím důkazem, jak se cesty ODS a jejího zakladatele rozešly. Zahradil například velmi dobře vycházel s někdejším ministrem zahraničí, "pravdoláskařem" Alexandrem Vondrou. Klaus má ale dnes mnohem blíž k radikálům reprezentovaným u nás Janou Bobošíkovou (se Zahradilem si nemohou přijít na jméno) či akcí D. O. S. T. Je těžko představitelné, že by konzervativní a reformní skupina v Evropském parlamentu přijala Klause za svého šéfa. Přitom o nic menšího mu nemůže jít.
Náš bývalý prezident by se daleko více hodil - což říkají mnozí jeho příznivci - do ostře euroskeptické frakce Evropa svobody a demokracie vedené šéfem britské Nezávislé strany Nigelem Faragem, jenž už před drahnou dobou nad možnou Klausovou kandidaturou do Evropského parlamentu zajásal. V tvrdém jádru odpůrců Bruselu by se náš politik mohl stát číslem jedna mnohem snáze. Problém je však v tom, že tato skupina - ať se to klausovcům líbí, nebo ne - stojí v evropské politice na okraji zájmu. Kralovat na malém písečku může být fajn, jenže stálo by to bývalému prezidentovi vůbec za to?
A pak tu máme ryze praktické problémy. Evropský - stejně jako každý jiný - parlament rozhoduje o zásadních věcech v plénu. Radikální euroskeptici tak většinou nemají šanci. Klaus by zcela jistě nebyl zvolen do vedení této instituce, ale nejspíš ani do žádného z významných výborů. Když by na něj jednou za čas vyšla možnost promluvit - pravděpodobně s minutovým limitem -, předsedající (nejspíš nějaký eurohujer) by ho ještě přerušoval, že mluví od věci.
VIP Klaus, zvyklý na exkluzivitu a téměř královské zacházení, by se stal nejřadovějším z řadových poslanců, jehož drtivá většina kolegů ani evropských novinářů nebere vážně. Jestli by mu nebylo lépe v hanspaulské vile...
