O Vánocích roku 1938 balil londýnský obchodník a bankovní makléř Nicolas Winton zavazadla na lyžařskou dovolenou ve Švýcarsku. Těsně před odjezdem mu telefonoval přítel z britského výboru pro uprchlíky (BRCR), že je v Praze a potřebuje jeho pomoc. Winton odloží lyže a kupuje si letenku do Prahy. Tam se dozvídá, o co jde, a začíná okamžitě jednat.
Výbor BRCR měl od mnichovské krize v Praze kancelář, která pomáhala dostávat do bezpečí ty dospělé, kteří byli nejvíce ohroženi, většinou politické uprchlíky ze zabraných Sudet. Nicholas Winton pochopil, že stejné, ne-li větší nebezpečí hrozí Židům a těmi nejohroženějšími že jsou židovské děti. Vzal to jako svou věc, své poslání, do jehož splnění zapojil celou svou energickou bytost.
Přes všechny těžkosti, především způsobené laxností na české i britské straně (každé dítě muselo mít v Británii zajištěno přijetí v rodině), se mu od března 1939 podařilo vypravit osm vlakových transportů, které přes nacistické Německo převezly do bezpečí Velké Británie celkem 669 dětí. První vlak odjel den před okupací zbytku Čech a Moravy, poslední měl vyjet 2. září, ale to už vypukla válka a cesty byly uzavřeny. Na tyto děti čekaly transporty jiným směrem. Šest set šedesát devět dětí bylo však zachráněno: podle talmudu zachránil Winton 669krát svět.
Po válce o své misi jako správný gentleman mlčel. Až v osmdesátých letech našla jeho žena dokumenty, které po záchranných akcích zbyly. Nicolas Winton se dočkal uznání, zachráněné děti se k němu přihlásily, byl o něm natočen celovečerní dokument, dostal Řád britského impéria a od Václava Havla Řád TGM. Sir Nicolas Winton pocty komentoval slovy, která zdobí muže: „Ty děti potřebovaly pomoc a já byl schopen jim ji poskytnout. Nic víc, nic míň. Nevím, proč zrovna mě ta věc napadla. Kdybych to nebyl já, tak snad někdo jiný."
Jenomže takových lidí se vždy najde jen pár. Svět už je takový. Ale právě díky nim je pořád naděje, že se zachrání.
Sir Nicolas Winton se dnes dožil 99 let.
ČTĚTE TAKÉ: K výročí Wintonových misí vyjede parní vlak do Londýna
Foto: www.mackinac.org
