Americký prezident míří na svém "rozlučkovém turné" po Evropě v úterý večer do Německa. Na závěr osmileté éry George Bushe v Bílém domě by se slušelo alespoň trošku oficiálního sentimentu, ale... Kdekomu ve Spolkové republice už bylo předem jasné, že smutek nad Bushovým odchodem se bude držet jen v úzce vymezených mantinelech.
Trochu drsněji, obrazně řečeno, vzájemné vztahy mezi Berlínem a Washingtonem začaly už roku 2000 něčím jako mrtvě narozeným dítětem. Pokud se vůbec dá mluvit o skutečném počátku. Většina Němců cítila tehdy v amerických prezidentských volbách větší náklonnost k Alu Gorovi a závěrečný triumf jeho republikánského protivníka po dramatu sčítání hlasů na Floridě vnímala spíše jako nespravedlnost.
Ohromnou vlnu sympatií se Spojenými státy po teroristických útocích 11. září do jisté míry utlumila Bushova silácká a na vojenství fixovaná mezinárodní politika Bílého domu, včetně lží s cílem legitimizovat svržení režimu Saddáma Husajna.
Emocionální odmítání takového způsobu zahraniční politiky USA překročilo ve Spolkové republice daleko hranice středolevých stran. Němci v tom nejsou sami. Podle průzkumu Transatlantic Trends odmítá mezinárodní angažmá Bushe 80 procent Evropanů.
Hlas lidu ale přímo k uším amerického prezidenta při jeho nynějším týdenním křižování starým kontinentem stěží dolehne. Jeho turné je připraveno jako pokud možno harmonické - mimo hlučící davy.
To se týká i Německa. Kancléřka Angela Merkelová (CDU) se sice na rozdíl od svého předchůdce v úřadu Gerharda Schrödera (SPD) stala v Evropě upřednostňovaným partnerem amerického prezidenta k jednání, avšak zřejmě poslední dostaveníčko obou v Bushově nynější funkci se odehraje za plotem - na zámku Meseberg.
Magazín Der Spiegel si neodpustil rýpnutí. Podle něj se zdá, že Merkelová má o gala vystoupení s nepopulárním Američanem jen malý zájem.
Německá diplomacie, která se už soustředí na éru po Bushovi, by v jeho návštěvě viděla ráda spíše součást oslav 60. výročí Marshallova plánu a vzdušného mostu při blokádě (Západního) Berlína.
Tehdy si Američané získali srdce nejen Západoberlíňanů, ale i většiny (západních) Němců. Bushova politika uštědřila nejednou těžce zkoušenému transatlantickému vztahu mnohý šrám.
Na straně druhé, Bushův ze všech možných stran kritizovaný postup v Iráku či Afghánistánu nechával Berlínu dost prostoru, aby své vlastní vojenské angažmá v Meziříčí a pod Hindúkušem mohl se ctí buď přímo odmítnout, či zorganizovat dle vlastních představ.
Až nepopulárního Bushe vystřídá v Bílém domě někdo jiný, bude to mít Berlín složitější. Jeho manévrovací, kličkovací prostor se v tomto směru značně zúží.
TAKÉ ČTĚTE: Bush se loučí s Evropany. Ti už však hledí na čas po něm
Foto: AP
