Odbory upekly výstražnou stávku. Stávku-nestávku v továrnách, nemocnicích, dopravě, knihovnách, muzeích, trochu i v některých školách. Je namířena proti reformám, odchodu do důchodu v pětašedesáti, rozprodávání českého zdravotnictví a kdovíčemu všemu ještě. Zkrátka proti světu, jaký je.
Odboráři udělali chybu - honí moc zajíců najednou. Pro zaměstnance musí být těžké se s takovou akcí proti všemu ztotožnit. Proč mají stávkovat třeba lékaři, když jim pacienti platí vstupné a ležné? Nechtějí ty peníze? (Navíc během stávky nemohli poplatky vybírat, že.)
ČTĚTE TAKÉ: "Mě nezajímá stávka, mě zajímá, kdy pojede můj vlak!"
Jiný problém řešili řidiči autobusů, tramvají a metra i mašinfírové. Stávka trestá pasažéry. Vládu a poslance opravdu ne (Mirek Topolánek dá majáček na střechu a frrr na tenis nebo na fotbal). Ve fabrikách protest zas odskákali zaměstnavatelé. Jenže ani proti nim se neštrajkovalo. Ano, stávka to byla poněkud zmetkovitá.
Smysl má brát se za jasnou věc. Třeba učitelé: vydělávají málo, ač každá vláda mele o významu vzdělání. Stávkovali nedávno jeden den. Nepomohlo to. Měli by zavřít školy na týden, na měsíc (pokud možné ne v červenci a srpnu!). Nám, rodičům dětí, by nastaly krušné časy. Náš hněv by pocítily vládní strany. Nakonec by musely ustoupit. Kantory by mohly podpořit i jiné profese. To by však znamenalo, že jsou s nimi solidární.
Taková solidarita u nás neexistuje. I proto se stávka zvrhává v nestávku a odboráři jsou v podstatě strejdové k smíchu. (Premiér to ví.) Na druhou stranu: představte si, že stávkuje vláda. Nebo poslanci. Všimli byste si toho?
ČTĚTE TAKÉ: Odboráři blokovali pražskou magistrálu balíky slámy
Foto: Karel Šanda
