Poslanec KSČM a místopředseda ústavně právního výboru Stanislav Grospič se včera v souvislosti s úmrtím komunistického prokurátora a vyšetřujícího soudce Karla Vaše zamýšlel v České televizi nad historií. Ta naše podle něj totalitní nebyla.
Nabízím jiný pohled, který ale nehodnotí míru totality: nebýt Vašových rozsudků (političtí vězni mu přezdívali "soudce smrt"), nikdy by jeho pondělní úmrtí nezaměstnalo novináře. Nikdy by do televizního studia Grospiče nepozvali.
Historie nás neustále dohání. Ovlivňuje nejen naši přítomnost, ale i budoucnost. Říká se tomu kauzalita, kdy každá příčina má nějaký následek. Jinak řečeno: Vašovy činy v 50. letech a jeho nynější skon zapříčinily, že místo současného katastrofálního stavu nezaměstnanosti v České republice redaktoři v pořadu zevrubně pitvali komunistické politické procesy.
Strohá statistika: v tehdejších věznicích bylo z politických důvodů více než 260 tisíc lidí. 241 z nich skončilo na popravišti. Vaš zemřel v 96 letech. Odsouzen nikdy nebyl. Historik Pavel Paleček na jeho adresu prohlásil, že "byl díky intelektuálním kvalitám schopen z kohokoliv udělat vlastizrádce, gestapáka, špiona a nechat ho odpravit".
A názor Grospiče, vzděláním právníka a komunistického stínového ministra spravedlnosti, na ta léta? "Musím tady zcela odpovědně říci i před diváky, že nepovažuji dobu roku 1948 a do roku 1989 za totalitní a už vůbec ne za dobu srovnatelnou s takovou, s takovými režimy, jako jsou fašistické nebo nacistické. To je pro mě nepřijatelné. A myslím, že to uráží miliony životů a osudů v České republice."
Ale jak tedy věřit KSČM, nástupkyni KSČ, že se poučila z minulosti, známe-li alespoň trochu historii? Jak jí věřit, když Vojtěch Filip letos v květnu obhájil předsednický post velmi těsně poté, co Grospiče, podporovaného fanynkou Klementa Gottwalda Martou Semelovou, porazil až v druhém kole poměrem hlasů 275 ku 168? To totiž znamená, že "moderní" komunistická strana sestává nejen z křídla navenek prezentovaného jako "racionální, státotvorné," ale i z mohutného křídla, jež je radikální, ne-li stalinistické, a pro které jsou 50. léta pomalu rájem na zemi. Tak jak jí věřit?
Víme jen jediné, že půlmilionová nezaměstnanost, již tato vláda neřeší (na rozdíl od zdražování), je pro KSČM požehnanou půdou, ze které dokáže vyorat hlasy pro své vítězství v roce 2014. Nic tak hrozného se tu přeci nedělo, naopak každý měl práci, lékařskou péči, vzdělání bylo zdarma, země prosperovala, ujišťují nás Grospič a další jeho spolustraníci a slibují, že zbídačený národ vysvobodí z područí soudobých tyranů.
Politici hrají své role ve velmi složitém kauzálním systému, díky míře moderních technologií snad v dějinách nejkomplikovanějším a nejméně uchopitelném. Lidé u moci namísto toho, aby jednali zodpovědně, jej v Česku však nezodpovědně podceňují tím, že staví občany do role, kdy represivní prostředky nahradil ekonomický tlak. Místo veřejné služby se bezostyšně obohacují, veřejností zcela pohrdají, vysmívají se jí.
Jestliže by kvůli této tristní situaci (přičína - následek) k vítězství KSČM došlo, teprve se ukáže, jakou vzdálenou budoucnost, zda dystopickou, hnědou, či sociálně spravedlivou, by tato blízká budoucnost přinesla. Samozřejmě záleží na tom, jak se bude vyvíjet situace v rozbouřené a čím dál tím více se polarizující Evropě.
Ale opravdový ráj na zemi to asi nebude.
