Na internetovém serveru TÝDEN.CZ jsem četla článek Martina Fendrycha „Ramadán a Mohnhauptová“. Autor srovnává Irák, kde je bývalý viceprezident Ramadán odsouzen k trestu smrti, a Německo, kde možná po čtyřiadvaceti letech vězení pustí na svobodu Brigittu Mohnhauptovou, členku RAF odsouzenou na doživotí za terorismus. Nejdříve by kriminál mohla opustit už koncem března. Rozhodnutí pustit teroristku označuje Fendrych za odvážné, velké a riskantní, tedy svobodné. Irák, který vrahy popravuje, považuje za příliš mladou, dosud nezralou demokracii.
Srovnávat Německo a Irák je nesmysl, mají málo společného. Irák je ve válečném stavu, v Německu válka skončila před šedesáti lety. Popravami válečných zločinců po norimberském procesu se Německo začalo vyrovnávat s minulostí. Je otázka, jak by obstálo, kdyby tyto lidi zavřelo a po letech jim poskytlo slušný život. Kolik z nacistických vůdců by opustilo svoji ideologii? – Mimochodem, RAF dodnes uvádí jako jeden z důvodů vraždění přítomnost bývalých nacistů v poválečné Adenauerově vládě...
Rozhodnutí německých soudů nemá nic společného s odvahou. Generální spolková zástupkyně Monika Harmsová, která návrh na propuštění Mohnhauptové zemskému soudu ve Stuttgartu podala, v rozhovoru pro Welt oline uvádí: propuštění teroristky probíhá striktně podle německých zákonů. Nejde o riziko. Podle Harmsové už RAF není nebezpečná. Byla organizována v pevných strukturách, jež vyšetřovatelé detailně znali. Někteří její členové nežijí, jiní byli propuštěni a vedou nenápadný život. Je to historie.
Ano, ale krom vrahů žijí i jejich oběti: partneři, děti, přátelé zavražděných. V nové knize novinářky Anne Siemensové Pro RAF to byl systém, pro mne otec si oběti stěžují, že se členům RAF dostává více pozornosti než postiženým rodinám. Pro většinu pozůstalých nepřichází v úvahu vrahům odpustit. Může to někdo udělat za ně? Proč dává nejen německá společnost větší prostor násilníkům než obětem? Je relativizování hodnot skutečně znakem svobody?
Osmdesát procent Němců stojí proti propuštění Mohnhauptové. Byla odsouzena na pětinásobné doživotí plus patnáct let navrch. RAF se dopustila 33 vražd. Podívejte se na diskusi německého Spiegelu. Většina debatujících píše, že je to výsměch německému právu, demokracii, obětem. Někdo napsal, že za jednu jízdu načerno se nakonec bude v Německu sedět déle než za vraždu.
Demokracie stojí na nepsaných hodnotách, které se vyvíjejí. Irák ji nemůže mít zažitou. A Západ, pokud své hodnoty přestane bránit, svobodu ztratí.
Autor: Helena Šimková, učitelka
