Hleď si svého, milý státe, a vypadni z obchodů!

V pátek 28. října si poprvé vyzkoušíme, jak se povinně vyhnout obchodům s plochou nad dva ary. Stát svým nařízením zavřít tyto prodejny ve svátek prý pečuje o blaho rodiny. Ta nemá co rajzovat po nákupácích, ale tmelit se výlety do přírody.

Oblíbená hláška, že se s koncem října posouvá čas o hodinu a třicet let zpátky, dostala další rozměr. Moudrý stát nás totiž poprvé nepustí do obchodů s prodejní plochou nad dvě stě metrů čtverečních. Prodavačky a prodavači mají právo na odpočinek a rodiny mají povinnost trávit svůj volný čas podle představ (zejména lidoveckých) zákonodárců. Nakoupit si zkrátka musíte jindy, holoto!

Vzpomínám na dobu, kdy mí rodiče ještě za doby hlubokého socialismu pracovali v jedné samoobsluze, která patřila spotřebnímu družstvu Jednota. Vždycky v pátek měli frmol, protože si každý nakupoval na víkend. "A taky se žilo," slyším své oponenty. Ano, žilo. Ono se "taky žilo" i za éry suchých záchodků a epidemií cholery. Také si pamatuji, jak před těmi třiceti lety byli lidé nervózní, když se v přeplněném krámu plazili jeden přes druhého, u pultu s masem a uzeninami se stála fronta skoro půl hodiny, a když už jste se dokodrcali ke kase, ptali jste se těch před vámi, jak dlouho už tam čekají. Zkrátka idylka.

Prodavači prý mají nárok si odfrknout alespoň ve svátek. Opravte mě, ale mám dojem, že prodavači nejsou otroci, nemají na nohou okovy a kromě toho nepracují 24 hodin denně. V čem se liší jejich pracovní vytížení od hasičů, nemocničního personálu, policistů, řidičů nebo vojáků? Ne, nemyslím si, že těch pět svátků v roce, kdy bude nakupování zapovězeno, nějak drasticky poškodí naše hospodářství. Jde o princip. Stát nemá co strkat svůj nos do soukromých obchodních vztahů. Stát má být silný tam, kde soukromé řešení způsobuje škody třetím osobám. Komu škodíte tím, že si jdete nakoupit ve svátek?

Navíc nemusí zůstat jen u svátků. Nakrásně se může stát, že za rok či dva přijdou (zejména lidovečtí) zákonodárci s tím, že se model osvědčil, a začnou prosazovat zákaz nákupu o každém svátku anebo i o nedělích. A podpoří to argumenty typu "v Rakousku a Německu to tak funguje". Ano, samozřejmě, především tyto dvě země se ke svému blahobytu proregulovaly.

V neposlední řadě je nový český zákaz diskriminační. Jak (zejména lidovečtí) zákonodárci došli k rozloze dvě stě metrů čtverečních? Proč ze státní regulace mají těžit menší prodejci? Zákon nastoluje jen samé nezodpovězené otázky. Skoro to vypadá, jako by to tak bylo nastaveno schválně, aby se jednou mohlo říci "přátelé, kamarádi, my vám ty sváteční nákupy zatrhneme plošně".