Očima Marka Přibila
Hlemýžď Blažek a rychlonožka Bradáčová

Pravda, ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nejedná bleskurychle, spíš jako hlemýžď. Stále váhá s jmenováním ústecké žalobkyně Lenky Bradáčové do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze. Avšak ministr řeší úkol téměř neřešitelný.

V HN poodhalil, že se bojí, aby Bradáčová čili rychlonožka - vždyť doběhla i Ratha - neprovedla v úřadě, který předtím řídil Vlastimil Rampula, čistku. A tak s ní chce dát ještě řeč, přičemž žádné další jméno ve hře o toto místo není. To je podstatné sdělení.

O Rampulovi je známo, že jeho úkolem bylo kutat na některých mimořádně vážných případech, ale že celou řadu z nich stopl. Obava z čistky je pak jen důsledkem dlouhodobějšího Blažkova strachu, aby povýšením Bradáčové v justici neposílil mocenský tábor, který tuto zemi doopravdy "vyčistí" od všeho zlého a mafiánského. Respektive jde o strach, aby válka, za níž by pak byl Blažek přímo odpovědný, nepokračovala a aby z toho nebyla řež krvavá.

To lze vyvodit z jeho dalších slov: ministr totiž argumentuje, že nechce, aby někdo v budoucnu říkal, že Bradáčová - bude-li jmenována - "byla vybrána proto, že jde o osobu z jedné ze skupin, které mezi sebou bojují v soustavě státních zastupitelství". A kdo z těchto skupin je lepší? Kdo je horší? Kdo to určí?

Blažkova představa o působení Bradáčové v čele pražského úřadu je vcelku jasná. Nový šéf podle něj musí zajistit "mír v soustavě státního zastupitelství a nikoli vyvolávat další spory". A proto nechce, aby se Bradáčová pouštěla do zásadních personálních změn.

Jenže to má háček, tedy spíš pořádný hák. Česko je malá země, kde se v jistých kruzích lidé dobře znají a kde funguje určitý klientelistický systém, který prostupuje od komunální politiky až do vlády. Neprovést čistky - pokud člověk nepřeběhne do druhého tábora - tak může znamenat válku trvalou. Provést čistky ale může znamenat rovněž válku trvalou.

Má-li Blažek ambici justici stabilizovat, tak jeho nápad s výběrovým řízením zase tak úplně od věci nebyl. Jisté vítězce Bradáčové by totiž přidalo v tom Augiášově chlévě na autoritě, což by prospělo nejen jí. Důležitější pro udržení podnikatelů v zemi nejsou totiž ani tak nízké korporátní daně, jak se nám snaží politici vehementně namluvit, jako celková stabilita, k čemuž pochopitelně patří i justice.

V této souvislosti by jmenování Bradáčové bylo oříškem pro každého nového odpovědného ministra spravedlnosti. Být hlemýžděm tak není žádná ostuda.