Očima Marka Přibila
Hypotéka jako předlistopadový obušek

Odbory vyjdou 21. dubna proti vládě. Svolávají celonárodní protest proti zvyšování DPH, nižšímu růstu důchodů a vládním škrtům. V návaznosti na Holešovskou výzvu se pokusí sjednotit všechny protestující iniciativy a postavit se do jejich čela.

Posloucháme-li lidi, které v posledních dnech na demonstracích zpovídaly televizní štáby, nejčastěji se objevují názory, že vláda provádí pouze škrtformy a dochází k bezostyšnému rozkrádání země.

Lidu se není co divit. Ti nespokojení obyčejní občané, kteří představují neobyčejně silný elektorát, mají pocit, že využili veškerých demokratických prostředků ke změně (kroužkovali), ale nic se vlastně nestalo. Naopak se místo radostného očekávání růžové budoucnosti obávají dalšího ekonomického vývoje; vždyť nejhorší můrou desetitisíců rodin s hypotékou se stala nejistota ze zdražování a ztráty místa. Ocitají se pod obrovským ekonomickým tlakem, jenž jako by nahradil represivní prostředky předlistopadového režimu.

Lidé se tak často pohybují v naprosto nejistém terénu a na malér je zaděláno, když k tomu připočteme prudkou globalizaci bez rozumných pravidel. Například globalizaci finančních trhů, na kterou nejsou schopny reagovat reprezentace států. Natož ji kontrolovat. V konečném důsledku spoléhají pouze na daňového poplatníka, jehož kupní sílu ale omezují zvyšováním daní.

Ale nakolik mohou vlastně občané reprezentacím svých zemí věřit, že utahování opasků je záchranným kruhem? Nadto Češi "rozpočtově odpovědnému" kabinetu Petra Nečase? Vždyť už od svého vzniku se místo prosazování uvážlivých reforem topí v jedné kauze za druhou. Těch afér a aférek bylo už tolik, že jakmile se objeví, týden bublají, dosáhnou bodu varu, vytratí se, opětně napění, aby se vzájemně zakryly či zastínily.

Nespokojenost není pouze jevem českým, nýbrž celoevropským (vzpomeňme na hořící domy v Anglii), a proto by ji politici neměli brát na lehkou váhu. Místo řešení se ale s cílem polapit nespokojené voliče kloní víc než kdykoli v předchozích letech k radikalismu. Ten vidí věci černobíle: řekne, co je špatné a co je dobré, a přináší jednoduchá řešení. A na ta vždy část společnosti slyší, zvlášť je-li naštvaná. Otázkou tak je, milé odbory, co dál...