Hodnocení 8. schůze Senátu PČR konané ve dnech 19. - 20. září 2007 musím začít svým opakovaným konstatováním, že jsem na své zvolení senátorem skutečně hrdý. Všech svých kolegů si vážím (i těch, s kterými nesouhlasím). Jde o osobnosti, narozdíl od Poslanecké sněmovny jen o vítěze voleb, kteří svoji kompetentnost a erudici prokázali před voliči jak v soukromém, tak i profesním životě.
Po proběhlé schůzi jsem byl po 5 letech svého fungování v Senátu hluboce zklamán a rozčarován. Poprvé od Listopadu 1989 jsem opět zažil strach z totalitního režimu. Byl jsem zklamán rozhodnutím řady mých kolegů nezabývat se základním tiskem této schůze, Návrhem zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Snažím se věřit, že si snad kolegové senátoři pouze neuvědomili význam svého hlasování i důsledky, které by počínání tohoto druhu mělo - vedlo by naši zemi opět k diktatuře. U diktatury nezáleží na tom, zda je hnědá, rudá, modrá, oranžová černá apod. Vždy je založena na potlačení základních lidských práv, mezi něž v demokratické společnosti samozřejmě patří svoboda slova. Ta se v zákonodárném tělese projevuje možností opozice vyslovit své názory. V případě projednávání tohoto návrhu zákona šlo o strach z vět, slov, myšlenek, protože výsledek hlasování byl vzhledem k politickému rozložení sil v Senátu předem jasný. Ale stejně jako diktátoři, které známe z historie, si většina senátorů nepřála slyšet jiný názor. Tato skutečnost vynikla v kontrastu se slovy předsedy Senátu Přemysla Sobotky, který měsíc před hlasováním odmítal urychlení projednávání s tím, že Senát není hlasovací stroj, vynikla rovněž v kontrastu s projevem premiéra Topolánka, který uvedl, že si Senát zaslouží k danému tématu dostatečnou rozpravu a debatu. Vynikla i tím, že předkladatelů bylo více, než je obvyklé (další tři ministři vlády).
Jsem si vědom, a to chci zdůraznit, že hlasování proběhlo dle Ústavy ČR a platného jednacího řádu, tedy zákon porušen nebyl. Pouze paragraf 107 „nezabývat se" byl hloupým a odsouzeníhodným způsobem zneužit a ve svém důsledku, z hlediska politické etiky, potlačil základní demokratické principy. Omlouvám se, že se dnes ve svém článku zabývám více politickými aspekty než obsahem předkládaného zákona. Ale vzhledem k významnosti ohrožení demokracie nemohu jinak.
Pokud by měl Senát i nadále jednat tímto způsobem, potom bych se musel přiklonit k názoru občanů, kteří tvrdí, že horní komora Parlamentu je nadbytečná. Nebo bych navrhl zlepšovací návrh, aby se scházeli pouze předsedové jednotlivých klubů, kteří oznámí, kolika hlasy disponují. Ostatní kolegové nemusejí do hlavního města ani jezdit.
Po této základní kritice projednávání Návrhu zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů se musím zastavit u 1. čtení Návrhu senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka, Richarda Sequense, Josefa Novotného, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů. V rámci projednávání návrhu se zcela vážně a zbytečně diskutuje o zákazu srpu a kladiva, trestnosti používání těchto symbolů. Ti, kteří se krátce předtím chovali totalitně a bez jakékoliv tolerance, náhle vidí ve dvou nástrojích určených k manuální práci trestný čin a ohrožení demokracie. Je zajímavé, že z navrhovatelů je jeden bývalý člen KSČ, druhý aktivní člen SSM. Kolegové se asi neumějí vyrovnat se svou minulostí, snad právě proto předkládají podobné návrhy. Pokud je trápí výčitky svědomí, je lépe navštívit kněze či psychologa, nikoliv však vytvářet pochybné právní paskvily, jak velmi fundovaně upozornil kolega Volný (ODS), mimochodem bývalý politický vězeň.
Zajímavé rovněž bylo, že při projednávání Návrhu senátního návrhu zákona Ústavně-právního výboru, kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů si mnozí senátoři-starostové, zejména z ODS, náhle ponechali svůj osobní názor, jako by snad ani nebyli v Senátu, nýbrž na sjezdu zástupců měst a obcí. Jejich názory byly v ostrém vzájemném protikladu podle toho, jak velkou obec či město zastupovali. Ještě jednou - je škoda, že podobný vlastní názor nesměli uplatnit při projednávání prvého zákona.
Svůj článek bych rád zakončil alespoň trochu optimisticky. Chtěl bych veřejně poděkovat předsedkyni Zdravotně sociálního výboru paní senátorce Aleně Palečkové a jejím spolupracovníkům za Návrh na konání XII. veřejného slyšení Senátu na téma "Diabetes mellitus - hrozba 3. tisíciletí". Kdybychom se vážně zabývali těmito a podobnými problémy bez ohledu na stranickou příslušnost, lehce před všemi občany potřebnost Senátu obhájíme.
Jan Rakušan
Autor je místopředsedou Senátu PČR za ČSSD.
