Poslanecká sněmovna si zvolí nového místopředsedu. Možná také dva či tři. Anebo ještě víc. Je to logické: nešetří se nikde, tak proč by si zrovna poslanci měli utrhovat od pusy. Vydá se i sněmovna senátní, tedy rozežranou cestou?
Co v praxi dělá takový místopředseda sněmovny? Tu a tam přijme nějakou méně významnou zahraniční návštěvu nebo zahájí kulturní či sportovní akci. Jinak je osvobozen od práce ve sněmovních výborech a komisích. Ale abychom mu nekřivdili - řídí také schůze sněmovního pléna. To smí v celém parlamentu jen předseda a místopředsedové, v tom jsou nezastupitelní.
A proto se teď urychleně hledá nový místopředseda sněmovny. Na jaře při vládní krizi položila svou funkci véčkařka Kateřina Klasnová a před létem v souvislosti se zbavením imunity i Vlasta Parkanová z TOP 09.
Rázem nastala trochu kuriózní situace: sněmovnu v tuto chvíli smějí řídit jen dva lidé, předsedkyně Miroslava Němcová (ODS) a poslední z místopředsedů Lubomír Zaorálek (ČSSD). Kdyby jeden z nich onemocněl, měl trable v rodině nebo odjel na dovolenou, zbývá jen jeden, který by si během standardního schůzovního dne - od 9 do 19 hodin - nemohl odběhnout ani na záchod, protože řídící se ze sálu nesmí vzdálit. A kdyby snad socialisté zase začali obstruovat a schůzovalo se i v noci, byl by to pro něj hotový očistec.
Dva, tři, čtyři - anebo ještě víc?
Až potud má tedy dovolba nového místopředsedy logiku (už dnes by se jím měl stát zatím nepříliš výrazný poslanec Jiří Oliva z topky). Ale hned se začalo debatovat o tom, že je potřeba nejen obsadit ještě poslední zbývající místopředsednické křeslo, ale možná pro jistotu zvolit ještě jednoho funkcionáře navíc (a už se něj bijí véčkaři s LIDEM). A když už se otevřela tato Pandořina skříňka, přišla hned ČSSD s nápadem, že by ještě jedno křeslo mělo dostat ona a jedno by slušelo i komunistům.
Byl to v létě 2010 malý zázrak: po dlouhých letech, kdy se počet místopředsedů sněmovny pohyboval mezi čtyřmi a šesti, se v rámci úsporné vlny sněmovna uskrovnila a zvolila si jen tři místopředsedy (se třemi funkcionářskými platy, limuzínami, sekretářkami, poradci atd.). Jak silně to kontrastovalo s rozežraným Senátem, který si ve stejné době velkoryse navolil místopředsedů pět (na pouhých 81 senátorů a při výrazně řidším schůzování než ve sněmovně).
Čtyřicet osm chuďasů
Od té doby úsporný drive vyprchal i ve sněmovně. Ze slibů, jak oseká desítky parlamentních funkcí a funkciček, zbyly cáry. Dnes je v dolní komoře z dvou set poslanců pouhopouhých čtyřicet osm, kteří nemají žádnou funkci. A jen za poslední rok se počet funkcionářů rozrostl o dalších devět.
Teď má sněmovna nakročeno i ke zvýšení počtu nejlukrativnějších funkcionářů, místopředsedů komory. Příležitost a alibi se našly. Přitom je to alibi trochu cinknuté. Fakticky totiž schůzuje sněmovna maximálně vždy osm dní během šestitýdenního pracovního cyklu. To se dá nadoraz zvládnout s jedním místopředsedou. V pohodě se dvěma. A úplně luxusně se třemi, vše nad to už je rozežranost.
