Probudil jsem se a hned jsem cítil, že se něco stalo. Z ulice se neozýval běžný ranní zvuk aut a sbíječek z blízké stavby, ustalo cvrlikání zbytku ptactva. Ani sousedův pes nevyl, jak to po ránu dělává. Bylo naprosté ticho, jako kdybyste vlezli do nějakého neprodyšného sudu. Byla ostatně také tma. Totální. Nahmatal jsem mobilní telefon, ale neukazoval čas. Pravděpodobně se zastavil, či spíše zmizel.I čas. Sáhl jsem si zmateně na čelo, ale moje ruka projela vzduchem. Necítil jsem však ani ruku. Vyděsil jsem se. Neexistoval jsem ani já! Všechno se rychle vypařovalo. I ze mne zbylo jen jakési nehmotné fluidum, které jen tak nezřetelně, nafialověle blikalo a vznášelo se volným prostorem. V posledním záblesku vědomí jsem si uvědomil, že Václav Klaus už není prezidentem. Pak jsem splaskl, rozprskl se v nicotu. Též celý svět zanikl. To vše proto, že Václav Klaus už nebyl českým prezidentem.
Hrozný sen, strašlivá vidina. Naštěstí však lichá. Je pátek dopoledne, volitelé se scházejí a naše srdce naplňuje důvěra, že k anihilaci světa nedojde. Že trám našeho národního bytí bude pevně zasazen na kopci nad Prahou a úzké štěrbiny jeho pozorných očí budou vlídně, ale přísně sledovat naše pozemské hemžení. Dál bude jeho stříbrný trávník vysílat povzbudivé šajny do našich srdcí a jeho pečlivě zastřižený knírek bude radostně skotačit v našich myslích. Jeho tenisové lokty se budou dál vznášet jak duha nad českou krajinou a jeho sportovní lýtka budou coby pilíře držet klenbu nebes. Jeho pevný, přesto stále mladistvý hlas bude nalévat medovinu do našich uší a slůvka a slovíčka bude každý, jak školáček tak kmet, hltat jako manu z nebes. Jeho panošům Jaklovi a Hájkovi budeme závidět onu blízkost, ale vědomi si, že vyvolený může být jen někdo, skromně přiznáme svou nedostatečnost. Stačí nám přece jen, že je! Že nad námi bdí, že je tu s námi.
Dál nikoli každý bude jeho myšlenkám rozumět, ale jejich velikost ctít budeme bez rozdílu vzdělanosti. On, ochránce počasí a dalekých ledovců coby hromovládný Perun bude dále trůnit na starodávném stolci, někdy oblečen v prosté selské haleně, jindy v rouchu královském. On, strážce pokladů a jakosti měny, bude spolehlivě vrčet jako Kerberos na její europrznitele. On, ochránce kuřáků a lyžařů, bude vyhánět zajíce ze svých pelechů a blechy z kožichů. On, sen všech žen a přitom věrný děd, první zahradník země a kormidelník vod, bude dál třímat volant, s nímž naše země neuhne. On, nerozpustný český cukr ve vodách světa, sladidlem bude našich dásní. On, premiant všech tříd a šampion košíkářských doskočišť, on, husita vinohradský a chalupník prudický, muž nikdychybující, vševědný a nikdy neodpočívající, muž hor i nížin, světaznalec i baráčník, inženýr našich duší a konstruktér našich osudů. Prostě On.
Probudil jsem se a cítil, že se nic nestalo. Trochu blbá, ale už taková normální nálada jako vždy. Prezidentem se opět stal Václav Klaus. Nebo ne?
Foto: Lucie Pařízková
