Josef Landergott: Případ Cicero

Pátrat po novinářských zdrojích v Německu znamená omezovat svobodu tisku. Prohledat redakci znamená ohrozit její důvěryhodnost. Zveřejnění utajovaných údajů nestačí k obvinění, že novinář pomohl prozradit služební tajemství. Rozhodl tak minulé úterý Spolkový ústavní soud v Karlsruhe.

Wolfram Weimer (42), šéfredaktor berlínského měsíčníku Cicero, „časopisu pro politickou kulturu“, uspěl. Po několika soudních prohrách u nižších instancí rozhodlo nejvyšší odvolání ve prospěch svobody slova.

Titul z portfolia švýcarského vydavatelského domu Ringier, známého i z českého trhu, v září 2005 otiskl článek novináře na volné noze Bruna Schirra (48) o známém jordánském teroristovi Abú Musabovi az-Zarkávím a jeho vazbách v Německu. Mimo jiné uvedl telefonní čísla vedoucí k banditovi a sledovaná německou tajnou službou. Citoval z důvěrných zpráv spolkové kriminálky, z nichž vyplývalo, že spolupracuje se zahraničními zpravodajskými službami.

Policejní úředníci podali na autora trestní oznámení; měl vyzradit služební tajemství. Ministerstvo vnitra, tehdy řízené bývalým obhájcem teroristů z RAF, spoluzakladatelem Zelených a pozdějším členem SPD Ottou Schilym, trestní stíhání povolilo. Policisté prohledali autorův byt, redakci a okopírovali pevný disk jeho počítače. Spolkový ústavní soud rozhodl poměrem sedm ku jedné, že prosté zveřejnění služebního tajemství v médiích nestačí k tomu, aby úřady směly prohledávat redakční prostory a zabavovat tam důkazní materiál. Ta opatření jsou protiústavní, pokud slouží výhradně k tomu, aby vedla k vyšetření totožnosti informátora.

Soud výslovně potvrdil rozhodnutí svých předchůdců z roku 1966 ve slavné kauze časopisu Der Spiegel. Čtyři roky předtím hamburský týdeník „prozradil“, že Německo není schopno ubránit se útoku Varšavského paktu, ledaže se spolehne na jaderné zbraně svých spojenců. Ministrem obrany byl tehdy těžký cholerik a ikona bavorské CSU Franz Josef Strauss. Otec zakladatel poválečného Německa Konrad Adenauer hovořil o novinářích Spiegelu jako o vlastizrádcích. Několik redaktorů i s šéfredaktorem bylo zatčeno, redakce prohledána. Soud roku 1965 rozhodl, že pro zradu nejsou důkazy, a byla omezena svoboda tisku. Ústavní soud o rok později stížnost šéfredaktora a vydavatele Spiegelu Rudolfa Aug-
steina shodou čtyř hlasů ku čtyřem nerozhodl.

O čtyřicet let později to už řekl natvrdo: „Svoboda tisku má pro svobodný stát obzvláštní význam.“ Nechal však otevřená dvířka pro další generaci šmejdilů: prohledávat redakce lze jen tehdy, je-li redaktor důvodně podezřelý z vyzrazení služebního tajemství... 

Autor: Josef Landergott