Víme vše: nevíme nic, zní závěr Cimrmanovy filozofie externismu. Teorie platí i o prognózách pátečních a sobotních voleb v Česku, shrneme-li dosavadní průzkumy veřejného mínění. Jediné zjištění, na kterém se agentury shodují, je toto: někam se podivně ztrácejí voliči ČSSD.
Připomeňme, že před minulými dvěma volbami byla situace přece jen přehlednější. V roce 2006 byly dvě možnosti: buď budou mít většinu ODS, KDU-ČSL a zelení, nebo ČSSD a komunisti. O čtyři roky později bylo rozložení sil obdobné - pouze s tím, že místo lidovců tu už byla TOP 09 a zelené nahradily Věci veřejné.
Jak známo, o předvolebních výzkumech platí, že fungují jako sebenaplňující se proroctví. Kdysi pomohlo Unii svobody, následně zmíněným zeleným, TOP 09 a Věcem veřejným. Letos štafetu převzalo hnutí Ano Andreje Babiše a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.
Při vší opatrnosti k současným průzkumům asi něco bude na následujících řadách čísel. Podle STEM se obliba ČSSD v posledních třech šetřeních (dvakrát v září, jednou v říjnu) vyvíjela následovně: 30 % - 28 % - 25,9 %. ANO šlo opačným směrem: 7,5 % - 10 % - 16,1 %.
Sociální demokraté mají tradičně dva problémy. Část jejich příznivců přebíhá mezi nimi a komunisty (vývoj KSČM u STEM byl 15 % - 17 % - 13,3 %; takže v tomto případě o spojené nádoby s ČSSD zjevně nešlo). Další podstatná skupina - nutná pro jednoznačné vítězství ve volbách - jsou nerozhodní voliči.
Právě tyto hlasy sociálním demokratům dříve brali zelení a Věci veřejné. Letos je to pro ČSSD ještě těžší. Zatímco někdejší lídr zelených Martin Bursík se před volbami 2006 netajil, že se chce spojit s Topolánkovou ODS a Kalouskovými lidovci, a véčkařští bojovníci s dinosaury úspěšně mlžili, ANO a Úsvit vyhlásily otevřenou válku TOP 09 a občanským demokratům. Nejde přitom jen o předvolební rétoriku. Koalice TOP 09, ODS a ANO je opravdu málo pravděpodobná už proto, že nejspíš nebude mít ve sněmovně většinu. Mnohem očekávanější je (jakákoli) vláda postavená na ČSSD. O to méně "riziková" se zdá volba Babiše či Okamury pro ty, kteří by jinak možná volili sociální demokracii.
Má to však jeden háček. Babiš a do určité míry i Okamura sice nenechají na současné pravici nit suchou, sami se k ní však více či méně hlásí. Především ANO například odmítá zvyšování daní, bez něhož by sociální demokracie neprosadila skoro nic ze svého programu. V tom se Babiš od ODS a TOP 09 zas tak neliší.
Pokud by ČSSD nezískala většinu s KSČM, bude pro ni menším zlem dohoda se starou známou pravicí představovanou Miroslavem Kalouskem než s neřízenými střelami. Výsledek tak může být v duchu cimrmanovské filozofie - přesně opačný než původní záměr voličů přeběhlých od ČSSD k ANO.
