Pátečník Jaromíra Slomka
Kde Jára Cimrman nebyl

V roce 2013 se knížka Radka Laudina jmenovala Křížem krážem po stopách Járy Cimrmana a vydalo ji nakladatelství Fragment, letos se jmenuje Památná místa Járy Cimrmana a vydala ji akciová společnost Grada Publishing (126 str.). Jistě po ní zase sáhne "neviditelná ruka trhu".

Pan Laudin neleze do zelí "cimrmanologům", tedy Divadlu Járy Cimrmana, nevymýšlí další bizarerie ze života fiktivního génia, nebaví nás jeho údajnou korespondencí třeba s Einsteinem, Steinitzem či Toscaninin. Dělá něco jiného. Seznamuje nás ve svém literárním místopise s českými lokalitami, kde je možno nalézt Cimrmanovu hmatatelnou stopu: tabulku s názvem ulice, pamětní desku, plastiku...

Dávat ulicím jména literárních hrdinů je věc už docela běžná, v Berouně je ulice Drašarova, v Praze Adélčina, Babiččina, Viktorčina; Vavřenova i Věkova, v Horoměřicích mají Švejkovu, v Kuřimi zase Bohoušovu, Červenáčkovu, Dušínovu, Hojerovu, Losnovu, Metelkovu, Rychlonožkovu a Tleskačovu, v Rychnově nad Kněžnou, rodišti Karla Poláčka, pro změnu Bajzovu, Bejvalovu, Jirsákovu, Kemlinkovu, Zilvarovu... Ze všeho nejvtipnější však lokálním politikům připadá pojmenovat ulici či uličku po Járovi Cimrmanovi. To je pravděpodobně vždycky spolehlivě zábavné, událost se pojme tak, že přijede někdo z Divadla Járy Cimrmana, něco pro zasmání při té příležitosti pronese a je legrace.

Tak například v Horšovském Týně na Domažlicku mají ulici Járy Cimrmana od počátku devadesátých let, kdy tam "proběhlo (...) velké přejmenovávání ulic" a z "Leninovy byla opět Nádražní, Gottwaldova se najednou jmenovala po Edvardu Benešovi" a Fučíkova ulice "o několik hlasů v referendu získala zpět název Masarykova". Jenže - co k tomu dalšího napsat? A tak pan Laudin vyfotografoval zámek, snímek zařadil do textu a vybavil ho popiskem: "Náměstí republiky (sic) se zámkem zatím nebudou přejmenovávat kvůli J. C." To je ale hlína! Pak ještě vyfotografoval historický kočár a k jeho obrázku napsal: "Tento dopravní prostředek na místním zámku by Cimrmanovi slušel." Mohl si to ušetřit, jenže čím by potom nakrmil knihu?

Další ulice (dokonce, hahaha, třída) Járy Cimrmana je v Jeviněvsi na Mělnicku. A též v Kunicích v okrese Praha-východ. Rovněž v Nových Homolích na Českobudějovicku. I v Nových Zámcích na Nymbursku se chtěli pobavit, a tak v roce 2005 jednu komunikaci opatřili smaltovanou tabulkou s nápisem "slepá ulička Járy Cimrmana". Považte, slepá! V Olomouci mají ulici "Járy da Cimrmana", což je zajisté neodolatelně komické v sousedství ulice Einsteinovy. Konečně i v Roztokách u Prahy mají ulici "Járy da Cimrmana", jež je prý "slepá v obou svých částech". To je taky povedené. Podobně důvtipní byli ve Staré Huti na Příbramsku, tam mají "okružní třídu Járy Cimrmana". Pan Laudin neodolal: "Kroužit se dá po této třídě donekonečna."

Existuje i základní škola nesoucí Cimrmanovo jméno (v Praze-Lysolajích), muzeální expozice v Příchovicích u Jablonce nad Nisou a několik pamětních desek, zásadně třeskutě vtipných ("V tomto domě/ v letech 1912-1916/ pravděpodobně/ nežil Jára Cimrman"). Za zmínku stojí, že první z nich se objevila ve Ferdinandově na Liberecku už roku 1986 ("Zde byl v roce/ 1914/ naposledy spatřen/ Jára da Cimrman"). O humor se snažili i v již zmíněné Staré Huti, tabulku K Severnímu pólu, pojmenovávající místní ulici, doplnili samostatným "vlastivědným" nápisem "Zde se potkali dva/ velikáni české literatury/ Karel Čapek/ a Jára Cimrman" - hloupost a trapnost těchto slov spočívá v neochotě či spíše neschopnosti respektovat epochu, kterou autoři Járy Cimrmana svému hrdinovi vyměřili.

Snad měl pan Laudin sepsat článek do nějakého obrázkového časopisu, opatřit ho mapkou a několika fotografiemi. Bylo by to zajímavé a pro leckoho objevné. Proč však mocí mermo chtěl textu tak řídkému dát knižní podobu? Pomáhal si, jak jen to šlo, samozřejmě i obrázky, nezastavil se před ničím, ani před třinácti různými fotografiemi Zdeňka Svěráka; kdyby jich měl po ruce třicet, možná by je uplatnil všechny.

Zvláštní záliba. Být kronikářem rozmělňovatelů cizího nápadu.