Kdo oslavil MDŽ, podpořil Lenina i okupaci Krymu

Domácí
9. 3. 2014 17:00
Komunisti MDŽ zbožňovali a nevynechali jedinou příležitost blýsknout se po boku žen, pečlivě vybraných a prověřených. V roce 1980 přijal na Hradě ženskou delegaci tehdejší prezident republiky a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák (na snímku).
Komunisti MDŽ zbožňovali a nevynechali jedinou příležitost blýsknout se po boku žen, pečlivě vybraných a prověřených. V roce 1980 přijal na Hradě ženskou delegaci tehdejší prezident republiky a generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák (na snímku).

Oslavili jste důkladně Mezinárodní den žen? Tak vězte, že jste složili poklonu radikální bolševičce Kláře Zetkinové, jejímu příteli Vladimíru Iljiči Leninovi a potažmo i jejich myšlenkovému dědici Vladimíru Putinovi. MDŽ zůstal komunistickým svátkem a jen bůh ví, proč se Češi tohle reziduum minulosti snaží stále přetvářet v něžnou oslavu ženství.

K historii Mezinárodního dne žen někteří historikové počítají už jednu akci z časů starého Říma. Tam se od třetího století před naším letopočtem slavil na počátku jara svátek zvaný Matronalia zasvěcený bohyni Juno, jenž byl oslavou žen a protějškem mužských Saturnálií. Většinou však učebnice dějepisu hledají kořeny MDŽ až v 19. století, často se například uvádí datum 1857 a tehdejší demonstrace textilních dělnic v USA. Nebo rok 1909 a generální stávka zaměstnankyň jedné velké newyorské textilky. Společnost té doby skutečně považovala ženy za méněcenné pohlaví, které v továrnách dřelo za nižší platy než muži a ani v demokratických zemích nemělo před první světovou válkou volební právo, tedy s výjimkou Finska.

Hlavně evropské sociálnědemokratické hnutí proto na počátku 20. století hodně stálo i o dělnické hlasy žen, které by levicovým partajím vylepšily volební výsledky. A radikální odnože těchto stran, které se zhlížely v anarchismu či bolševismu, sice pro ženy rovněž žádaly hlasovací právo, nicméně hodlaly slabší pohlaví využít i v případném násilném pokusu o převzetí moci.

Mezinárodní den žen si vymyslela německá sociálnědemokratická politička Klára Zetkinová (1857-1933), minimálně od roku 1907 blízká přítelkyně Vladimíra Iljiče Lenina. Zetkinová navrhla první hromadnou protestní demonstraci evropských žen v roce 1910 na kodaňské konferenci Druhé internacionály, přičemž k této organizaci se hlásilo i mnoho radikálních odštěpenců sociálnědemokratických stran včetně bolševiků Lenina a Trockého nebo německých profesionální revolucionářů Liebknechta a Luxemburgové.

První společná ženská demonstrace byla vyhlášena na 19. březen 1911. V Praze se ten den sešlo asi 250 žen v sále zpěváckého spolku Hlahol a opravdu žádaly volební právo. V hlavním městě monarchie Vídni dopadla akce ještě úspěšněji. Protestů se tam zúčastnilo na 20 tisíc žen a mimo jiné nesly transparent s nápisem: "Nemáme menší mozky než muži! Za touž práci týž plat!" Jejich vzdor byl pochopitelný a upřímný. Zetkinová s Leninem ale v masových demonstracích, které se ten den konaly různě po Evropě, viděli především revoluční masu, s jejíž pomocí jednou uskuteční bolševickou revoluci.

Leninovi se bolševický převrat na podzim roku 1917 skutečně povedl. Zetkinová sice o rok později stála u zrodu Komunistické strany Německa, ale rudý puč se v Berlíně nezdařil, byť k vítězství nebylo až tak daleko. Revolucionářka posléze dožila v ruském exilu pod ochranou Lenina a Stalina, přičemž komunistická Německá demokratická republika učinila z bolševické političky národní mučednici.

O milionech mrtvých, které za sebou nechali bolševici, se není nutno zmiňovat. Kdo věří, že šlo o zločinné systémy, ten ví dost i o jejich podstatě. Kdo komunistické režimy hájí, s tím se nemá smysl hádat. Svátek žen založený politiky, kteří později iniciovali či souhlasili s hromadnými masakry odpůrců bolševického režimu včetně dětí a matek nebo s budováním gulagů pro ženy, je v každém případě hodně pochybná oslava ženství. Gottwaldovi, Husákovi a Jakešovi se samozřejmě takový svátek líbil a na MDŽ si časem navykla i velká část českých žen, o nelidské podstatě komunismu jim totiž soudruzi nic nevyprávěli. Jen ženám rozdávali dárky a rozlévali alkohol, tančilo se a případně souložilo.

Po listopadu 1989 sice MDŽ zmizel z kalendáře, avšak v roce 2004 se vrátil jako Významný den ČR, paradoxně výměnou za souhlas levice s vyhlášením Dne památky obětí komunistického režimu. Ke staronovým oslavám v režii KSČ se postupně začali přidávat sociální demokraté a dnes je svátek opět téměř celonárodní povinnou oslavou. Nevědomost ovšem neomlouvá, ta se krutě trestá. Velkým ctitelem MDŽ je totiž i ruský vládce Vladimír Putin, obdivovatel mnoha bolševických praktik. A zatímco Brežněv ve jménu internacionální pomoci poslal sovětské tanky do Československa a Afghánistánu, Putin ve jménu ochrany ruské komunity pošlapal stejným způsobem mezinárodní práva na Krymu.

Kdo letos slavil MDŽ, nějakým způsobem podpořil komunisty, jejich výklad dějin a potažmo i aktuální Putinovu okupaci Krymu. Tečka. Kdo chce přidat vykřičník, vyčinit mi v diskusi a poukázat na fakt, že MDŽ v roce 1975 uznala jako svátek i Organizace spojených národů, tomu hned odpovídám. OSN už ve své historii učinila řadu pochybených a kontroverzních rozhodnutí, kvůli nimž se hromadně umíralo, například během válek v bývalé Jugosláviï nebo v roce 1994 ve Rwandě. A že prý opět míchám hrušky s jablky? Proč ne, mnohdy až zdánlivě nesmyslné jednání vyjeví pravdu v nečekané čirosti.

Autor: Ivan MotýlFoto: ČTK

Další čtení

Sto let od smrti Rudolfa Jedličky. Jeho odkaz žije dál

Domácí
14. 10. 2026
ilustrační obrázek

Vyšší mzdy seniorů by mohly státu přinést 14,5 miliardy. Zvyšování penzí motivuje méně

Domácí
14. 10. 2026
ilustrační obrázek

Cenzura, nebo jasná pravidla? Nové dotace na kulturu vyvolaly spor mezi umělci a ministrem

Domácí
14. 10. 2026

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ