Když se pes topí, nabídni mu sklenici vody
31.07.2006 00:00
Vládu budu sestavovat do Vánoc, pravil Mirek Topolánek před týdnem. Chtěl asi ukázat, že to nevzdá, ale ta věta nezní povzbudivě. Čeká nás možná čekání, které se převalí přes podzimní komunální a senátní volby.
Jiří Paroubek se zatím vůči Topolánkovi chová podle vzoru „když se pes topí, nabídnu mu sklenici vody“. Neuhne v ničem, tvrdě sleduje svůj cíl - pokusit se sám sestavit vládu. Předseda ČSSD je tvrdý osamělý vůdce, který v socialistech umí vyvolat strach. Drží je pod krkem, aby mu ani jeden neutekl na druhou stranu. A sází nejspíš na podvod, na to, že až přijde jeho chvíle, povleče se období bez regulérní, důvěrou sněmovny obdařené vlády už tak dlouho, že se nějaký ten poslanec trojkoalice nechá koupit. Možná dokonce s úlevným pocitem, že „dělá něco pro lid“.
Paroubek stojí na výhodné pozici, funguje jako kazič, jako ten, kdo brání změně. Bez něho změna nenastane, neboť komunisté trojkoalici (ODS, KDU-ČSL, SZ) nepomohou.
Topolánek vypadá dost zoufale, ne-li neschopně. Takový obětní beránek, který „vyžral“ první pokus a snaží se ho udělat slušně. Sehnal do stáda tři jakž takž spojitelné strany.
Jenže jeho ovčinec nemá většinu a sám skoropremiér Topolánek postrádá onu paroubkovskou jistotu, že mu nějaký ze sta poslanců „nevezme roha“ a nenechá se nakoupit za levé miliony. Spíše než zoufalý je Topolánek ve skutečnosti pořádně tvrdohlavý. Tvrdohlavě antiklausovský. Metody zakladatele ODS Václava Klause odmítá, například opoziční smlouvu, jež se nabízí jako jedno z řešení, zavrhuje a kritizuje: „Mně dalo velkou práci postupně ty věci spíše vymýtit, protože jsem je nikdy nepodporoval.“ Představme si, jak musí být asi prezident maximálně namíchnutý, když tu větu čte. To je rebelie, Topolánek se staví přímo proti jeho dílu a odkazu.
Nejen to. Předseda ODS naznačuje, že Klausovi jde o Klause (ne o stát): „... myslí na první polovinu dalšího funkčního období. Takže jeho postoj je modifikován daleko více tímto než čímkoli jiným.“ Z toho, jak sám Mirek Topolánek potvrdil MF Dnes, plyne, že prezidentovi by sedla velká koalice. Tu ale Topolánek odmítá, zase stojí na zadních. Vede dvě války: jednu otevřenou s Paroubkem, druhou tichou, skrytou a zřejmě mimořádně dusnou s hlavou státu.
Klaus začíná na Topolánka tlačit: „Musíme se dočkat prolomení. Nemohu se smířit s tím, aby to trvalo donekonečna.“ Do jednání zatím nechce vstoupit a v MF Dnes dal jasně najevo, že by druhý pokus sestavit vládu poskytl zase šéfovi ODS. „Aby prezident sahal do politické strany - mimo či za jejího předsedu - by bylo neuvěřitelným vmísením se do vnitrostranického vývoje. To si já nedovolím,“ oznámila hlava země. Pěkné. Plynou z toho dvě pravděpodobné možnosti. Že Topolánek časem kývne na velkou koalici či opoziční smlouvu, tedy na řešení klausovské, nebo si ODS rychle zvolí méně zašprajcovaného předsedu...
Co může Topolánek dělat? Zkouší leccos. Minulé úterý vyjednávači trojkoalice nabídli ČSSD, že jejich vláda převezeme deset předvolebních závazků ČSSD (ubránění sociálního státu, vyšší průměrná mzda a důchody...), Paroubek to prohlásil za marketingový trik. Aby ne: cíle stran jsou podobné, liší se metody. A metoda jménem rovná daň je pro ČSSD asi tak stejně přijatelná, jako byly soukromé fabriky pro Lenina. Vyjednávači trojky zjevně chtěli voličům ukázat, jak je Paroubek destruktivní. Naivní pokus.
Existuje slušné řešení? Předčasné volby. Trvat při Paroubkově nezřízené chuti, ba obsedantní touze vládnout na trojkovém kabinetu nemá budoucnost. Topolánek může veřejně oznámit, že ČSSD blokuje dohodu, on odmítá dvoukoalici velkých stran či podobné varianty a navrhuje rozdat si to znovu. Opakované volby by se možná daly spojit s volbami podzimními. Kdyby se to nestihlo, proběhly by na jaře. Do té doby by zemi řídila úřednická vláda. Počet poslanců by se musel rychle změnit (zvýšit nebo snížit o jednoho). Na změnu současného mizerného, hlasy voličů manipulujícího volebního systému by zřejmě nezbyl čas. Pokud by předseda ODS kvůli Paroubkově zaťatosti toto řešení neprosadil, alespoň by vypadal jako chlap, který nesní o nemožném, dokáže rázně říct, co chce, a nebojí se jít do rizika, neboť proto toho, kdo je vyvolá, předčasné volby jsou rizikem.
Lepší nežli vládu sestavovat do Vánoc a nakonec ji neprosadit a koukat na to, jak Paroubek vládne s komunisty a jedním zrádcem v zádech.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.