Bývalý premiér Miloš Zeman zahájil svou v pořadí druhou prezidentskou kampaň, a aby dostál pověsti politického bouráka, neopomněl nakopnout obě křídla sněmovny. "Jsme dnes v nehorším možném stadiu politického života, kdy máme jak slabou vládu, tak slabou opozici."
K požadavku Holešovské výzvy na zrušení politických stran expremiér po vzoru Miroslava Kalouska prohlásil, že to v minulosti prosazovali Benito Mussolini a Adolf Hitler.
Protože zemanovci chtějí v přímých volbách lidem do schránek rozdávat životní příběh svého mistra, stojí za to si připomenout některé klíčové momenty jeho politického života.
Není pochyb o tom, že Zeman hned po listopadu 1989 vtrhl na politickou scénu jako nevídaný úkaz s dosud nepřekonanými rétorickými schopnostmi. Dovolil si jako jeden z mála tehdejších politiků trhat na kusy téměř absolutní většinou médií a zpočátku i valnou částí veřejnosti uctívanou reformní koncepci Václava Klause.
Už před sněmovními volbami roku 1996 zatápěl ODS tak, že Klausova strana spolu s lidovci a ODA nebyla schopna sestavit většinovou vládou. Premiéra to přinutilo k nulté opoziční smlouvě, která za umožnění vzniku kabinetu mimo jiné vynesla Zemanovi křeslo v čele sněmovny.
Zásnub z rozumu mezi Václavem a Milošem si ještě nikdo příliš nevšímal, takže před mimořádnými volbami v roce 1998 mohla ODS vesele "mobilisovat" proti sociální demokracii vedoucí údajně zemi zpět do husákovských časů, aby oba nejvýznamnější soupeři 90. let po volbách vstoupili do svazku manželského v podobě opoziční smlouvy.
Jak nezatočit s mafiány
V letech 1998-2002 však už nešlo jen o rozdělení postů (Zeman - premiér, Klaus - šéf sněmovny), ale i o vzájemné pardonování v otázkách vztahů stran s vlivnými kruhy z byznysu. Důsledkem tohoto manželství byl i naprostý propadák jednoho z hlavních Zemanových předvolebních slibů, kterým byla takzvaná Akce čisté ruce. Ta měla po italském vzoru vyčistit společnost od mafiózních struktur ohrožujících demokracii, tedy základu stavu, proti němuž se dnes bouří například aktivisté Holešovské výzvy.
Poté co Zemana v prezidentské volbě zradili jeho kolegové, začal do té doby nejvlivnější muž levice nejsilnější levicovou stranu torpédovat a z manželství z rozumu se stala politická láska. Nového prezidenta Zeman od prvních chvil zahrnoval chválou a nejspíš ke Klausově radosti v posledních volbách ubral ČSSD více než čtyři procenta.
S otcem obvykle souhlasící Václav Klaus mladší teď veřejně oznamuje, že v prezidentských volbách má jeho sympatie mimo jiné právě Zeman. I končící (stále vysoce populární) prezident má svému souputníkovi co vracet, takže se můžeme těšit na další vzájemné objetí. A protože je Zeman z neznámých důvodů stále považován za levicového kandidáta, má se ona slabá sociální demokracie opět čeho obávat.
