Klaus v pasti

Máme novou vládu. Mirek Topolánek jen těžko přetěžko získá důvěru sněmovny. Pak nastane klíčový okamžik pro Václava Klause, jedna z nejtěžších chvil jeho polistopadové kariéry: pověřit druhým pokusem o sestavení kabinetu Jiřího Paroubka, nebo dát ještě jednu šanci ODS?

Pověřit Paroubka pro Klause znamená ztratit silnou pozici mezi většinou příznivců, voličů i členů ODS, ve vlastní straně. Občanští demokraté by to vnímali jako ZRADU. Klausovi by se tak jako bumerang vrátil pojem, který vytáhl proti Janu Rumlovi a Ivanu Pilipovi v listopadu roku 1997.

Oni tehdy chtěli modrou stranu očistit od podvodů. Klaus by tentokrát zradil výhru ODS ve volbách, „volbu lidu“. Sarajevskou zradu by vystřídala hradní zrada.

ODS očekává, že prezident vítězům voleb poskytne dvě šance, což původně sám oznámil. Jenže při jednání pěti předsedů sněmovních stran údajně přislíbil, že druhý pokus dostane Paroubek. Po schůzce o tom mluvil Topolánek.

Díky tomu příslibu se zřejmě podařilo odblokovat sněmovnu. ODS se ale Paroubkova pokusu bojí jako prvňák zubaře. Má strach, že někoho zprava stáhne Paroubek doleva. A bude po modrovládnutí. Mezi občanskými demokraty panuje až chorobná nenávist vůči Paroubkovi. Dát druhou šanci jemu by se podle nich rovnalo zradě, levicovému úkroku. (Přitom z vnějšího pohledu je to nesmysl. Pokud Topolánek nesežene 101 hlasů, proč nepověřit druhou nejsilnější stranu?)

Současný cíl ODS - buď vládnout, nebo vyhrát předčasné volby, eliminovat ČSSD -se míjí s cílem pána Hradu v únoru 2008, kdy se bude volit prezident. Pokud Klaus v druhém kole nepověří jednáním o vládě Paroubka, může se rozloučit s teoretickou možností, že mu pár socialistů dá hlasy při tajné volbě hlavy státu. To je podstata krutého Klausova rozhodování. Buď poškodit ODS, nebo sebe.

Prezidentovi by pomohla i velká koalice, jenže Topolánek ji zásadně (a rozumně) odmítá. Chce střet s levicí, dva protitábory, které se budou navzájem hlídat. Jedním z výsledků ovšem je, že každý tábor bude mít jiného kandidáta na prezidenta. Nakonec pak při volbě rozhodnou zase komunisté plus hlasy lidovců a zelených.

Příští volba prezidenta velice závisí na podzimních volbách do třetiny Senátu. Po nich bude jasné, jak se změní poměry sil, pak bude možné spočítat, jakou šanci bude Klaus mít i bez socialistů, bez Paroubka.

Ale pokud prezident nepověří Paroubka, koho jiného? Znovu Topolánka? Proč? Předseda ODS vyzkoušel, co se dalo, a velkou koalici natvrdo odmítl. Tak nějakého nového Josefa Tošovského (jako Václav Havel před osmi lety), úředníka, který by dovedl zemi k předčasným volbám?

Klaus řekl, že by bylo proti jeho světavnímání, „neuvěřitelným vmísením se do vnitrostranického vývoje“, kdyby pověřil někoho jiného než předsedu ODS; logicky tedy také někoho jiného než předsedu ČSSD. Nabízí se tudíž teoretická možnost, že si ODS zvolí jiného předsedu, třeba primátora Prahy Pavla Béma, a ten by pak byl pověřen. Jenže ODS získala ve volbách do sněmovny nejvíce hlasů v historii, skoro 36 procent, Topolánek je úspěšnější než Klaus, proč ho měnit? Že nesehnal (pokud nesežene) podporu pro vládu? To je směšné. Že nevyhovuje Klausovu cíli? To neobstojí.

Šanci mohou prezidentovi poskytnout volby do Senátu. Kdyby je ODS prohrála, mohlo by se o střídání předsedy uvažovat. Jenže Klaus jednak jistě nestojí o prohru ODS, jednak nic nenasvědčuje tomu, že by socialisté modré perutě pobili. Trucovitost a nestátnickost Paroubka mnohé voliče odradila. Jeho tříměsíční povolební hnití ve vládě nebylo ani centimetrem sympatické, jen trapné. Můžeme očekávat, že ODS senátní volby vyhraje.

Před nejtěžším rozhodnutím by Klause mohla zachránit ještě „německá varianta“. Paroubek by okopíroval čin svého velkého vzoru Gerharda Schrödera a vzdal by se vedení ČSSD. Kdyby se obětoval, mohl by Topolánek asi mnohem snáz složit velkou koalici; hlavní překážka by padla, balvan by se sám odvalil. Jenže je nepředstavitelné, že by expremiér odstoupil. Vytáhl ČSSD ze dna a vládl jen patnáct měsíců. Lpí na sobě, na své pozici, na své šanci. Šance státu se mu hodí jen do projevů, do řečí, nikoli do kariéry.

Hodina pravdy Klause zřejmě nemine. Ocitl se v pasti. Bude volit mezi stranou, kterou vybudoval, a sebou coby příštím prezidentem. Pokud pověří napodruhé Paroubka, už nikdo ovšem nebude smět říci, že straní ODS.