Vládní "stabilizační balíček" s hororovými sazbami DPH (15 a 21 procent) málem otřásl ODS v základech. O víkendu se někteří modří poslanci alespoň snažili, aby to chvíli vypadalo, že znovu rozpoutají americkou revoluci proti fiskálním choutkám anglického krále, svého panovníka. Ano, vláda přichystala daňový masakr, zákon - tak pravil poslanec Boris Šťastný - "z dílny Miroslava Kalouska", jenž je (ten zákon, ne Kalousek) "skutečně v některých ohledech zvěrstvem".
Je to zákon natolik rozčilující, že mu vděčíme za drsná slova premiéra Petra Nečase na adresu daňových rebelů. Vpálil jim, že jejich požadavek, tedy ústup od zvýšení daní, by byl "na hranici politické a ekonomické debility". Načež Václav Klaus smečoval prarafrází, že naopak zvyšování daní je "na hranici politické a ekonomické sebevraždy". A tak se tihle dva hoši měli rádi, taková to byla politická láska! A teď si navzájem lají do debilů či sebevrahů. Musí to bét, Maryšo?
No nemusí. Také nebude. Nezaškodí sice trochu rozhořčeného divadýlka pro voliče, zkroušené politickým a ekonomickým nečasem, jejž sebevražedné debility přímo charakterizují. Ale vsadím všechny své dny pracovního volna, že i největší modří odpůrci balíčku, který neprošel levou horní komorou, při druhém hlasování balíček podpoří. Rebel Boris Šťastný už svoji loajalitu ohlásil. A sotva půjde až nadoraz zhrzenost Pavla Béma zbaveného Prahy, Michala Doktora odkloněného z cesty na vládní resort průmyslu či Petra Tluchoře, dávno již vymeteného z čela modrého klubu. Václava Klause ani nenapadne, aby s tou sebevraždou poslal Nečase k šípku. I když si asi tolik se svým podpisem nepospíší. Jako si tenkrát - matně si vzpomínám - pospíšil s Pospíšilem...
Mají svůj půvab tyto pravicové revolty proti "zdanění bez zastoupení", vedené jménem všeho lidu a kapitálu. Čerpají totiž zároveň ze dvou zdrojů: ze zažraného dogmatu a nevyhnutelné komedie.
Dogma se jmenuje Lafferova křivka, kterou koncem 70. let poprvé nakreslil - na ubrousek v jedné washingtonské restauraci - ekonom Arthur Laffer užaslým republikánům ze štábu Ronalda Reagana. Křivka má tvar špičatějšího Řípu a tvrdí, že zvyšováním daňového zatížení klesají od určitého bodu daňové výnosy. O žádný objev nešlo, nýbrž o myšlenku, kterou v roce 1803 vyjádřil už Jean-Baptiste Say: "Snižování daní zvyšuje veřejné blaho i daňové výnosy." Komě toho - a jiných blbinek - Say ještě tvrdil, že velké krize nemohou nastat, neboť nabídka si vždy najde poptávku.
Zastánci tohoto dogmatu, který je dnes omlacován Nečasovi o hlavu, nedovedou vysvětlit, proč ve Švédsku s daňovou zátěží ve výši 70 procent veřejné blaho neupadalo a výběr daní byl brilantní. Místo toho přicházejí s řadou "empirických důkazů" z mnoha zemí, že Lafferova křivka funguje. Musejí však přitom odhlédnout od mnoha důležitých faktů (například od fiskální historie a daňových zvyklostí té které země). A pracovat se statistikou, která kdysi v Anglii "dokázala", že děti doopravdy nosí čáp; nejvíc se jich tam vskutku rodilo na jaře, v době příletu čápů na "letní byt".
Potud dogma, které by mohlo být uznáno za nefalšovanou komedii, kdyby jen nebylo svými vyznavači bráno tak vážně.
Předvádějí však ještě komedii jinou, zastírající, která umožňuje rychle přejít od rozhořčení nad "daňovým zvěrstvem" k zvednuté ruce či k podpisu. Tou komedií si chtějí udržet pravicového voliče. A nejen osudem hnané živnostníky, kteří kvůli zdrcující DPH mohou doživnostničit. Rádi by nabrali hlasy i od těch, o nichž vědí, že je tahle nepřímá daň nejvíce postihne - a již v mírnějším vydání postihuje: od dvou třetin českých domácností s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Chtějí až po hrdém zdráhání zvednout ruku pro to, aby každý - truhlář i tunelář - zaplatil ve zboží a službách tutéž DPH, tu nejméně spravedlivou "rovnou daň". Vždyť Nečasova vláda a její poslanci, poskoci i pisálci jsou na světě i u moci jenom proto, aby tohle svinstvo prosadili a zvěčnili.
Pozor na truhláře, kteří i rakve dovedou stloukat! Na míru politických mrtvol. Kam vlastně jinam se sebevrahy?
