Nejen důstojné rozloučení, ale i utvrzení víry v sílu mládí a popu. Tak vyzněl charitativní Koncert pro Manchester, uspořádaný na památku zabitých a zraněných po květnovém vystoupení Ariany Grande v Manchesteru.
Dvaadvacet lidí zabil dvaadvacátého května dvaadvacetiletý útočník na manchesterském stadionu. A netrvalo ani dva týdny, než se na témže místě podařilo 4. června uspořádat velkolepý koncert pro více než padesát tisíc návštěvníků, přenášený do celého světa.
"Scootere, musíme něco udělat. Nemohla bych žít s vědomím, že jsme nic neudělali," zavolala jednomu z producentů Ariana Grande, po jejímž koncertu teroristický útok proběhl. Teprve třiadvacetiletá popová hvězda po atentátu zareagovala vskutku státnicky. Nikdo by jí nevyčítal, kdyby se v šoku stáhla z radaru. Namísto toho během několika dní zorganizovala velkolepou akci, která budí respekt už jen logistikou, o poselství nemluvě.
Poselství bylo evidentní. Název akce zněl One Love Manchester: spojuje nás láska, držíme spolu a jsme hrdí na tohle město, ať už v něm žijeme, nebo ne. A odmítáme se bát, jak zaznívalo od interpretů (například od zahajujícího zpěváka Marcuse Mumforda) i od "řadových", povětšinou adolescentních účastníků. Ti i přes svůj věk mluvili na kameru velmi vyrovnaně a "dospěle". Kromě toho, že strach není cesta, zmiňovali i fakt, že se prostě chtějí pobavit, oddychnout si od napjaté a emocionální situace. Patnáctiletý Adam, kterému na osudném koncertě zemřela nejlepší kamarádka Olivia, nechal vzkázat, že on a další, kdo v aréně tehdy byli, nejsou žádné oběti.
Před terorem se hlava nesklání, a to ani v setlistu. Olivia by si byla přála, aby zazněly hlavně hity, citovala Ariana Grande matku mrtvé dívky, a tak zpěvačka překopala už připravený seznam písní a nasadila například ragga dupárnu Side to Side. A písně, které událost reflektovaly jaksi přímo, byly vybrány s jasně patrným vzkazem. "Nemysli si, že to skončilo, a nenech je vyhrát," zpívá se v hitu skupiny Crowded House Don't Dream It's Over. A místo, kde budou jen cvrlikat ptáčci a trable se rozpustí jako bonbony, je až "za duhou", tedy v nedohledu, zní text písně Over the Rainbow z muzikálu Čaroděj ze Země Oz, v němž ostatně malá Ariana kdysi vystupovala.
Tam, kde by dospělí nasadili We Shall Overcome, bývalé dětské hvězdičky použily Over the Rainbow. Dramaturgicky zdařilý tah odrážel náladu celého tříhodinového koncertu, ve kterém bylo všeho akorát: smutku i radosti, patosu i odhodlání. Žádný kýč, zato profesionalita bez zbytečného stavění na efekt: zatímco Ariana Grande vystupovala prostě v džínách a mikině s logem akce, za ní stála organizace, která dokázala mamutí koncert vydupat ze země během několika dní, sakumprásk i s přenosovými vrtulníky a pečlivými bezpečnostními kontrolami.
Když byl na koncertě The Rolling Stones v kalifornském Altamontu 6. prosince 1969 ubodán mladý Meredith Hunter, považovalo se to za akt neuvěřitelné brutality a konce "zlaté" éry hippies. O deset let později bylo před vystoupením The Who v Cinncinnati ušlapáno jedenáct lidí. Devět zemřelo v tlačenici při setu Pearl Jam na festivalu v dánském Roskilde v roce 2000. Zasažené kapely si navzájem kondolovaly, Pearl Jam zrušili zbytek turné.
Tentokrát je to dvaadvacet návštěvníků, navíc většinou velmi mladých. Ariana Grande po krátké pauze začala rozhodně konat. Seznam účastníků, které na ne-tryznu pozvala, nelze kritizovat: někdo oslovený mohl být zaneprázdněn na druhém konci světa, někdo se mohl bát vystupovat na veřejnosti (a nic proti tomu!), někdo se prostě nevešel. Takový Liam Gallagher z Oasis dorazil neohlášen na poslední chvíli, když se (rovněž kvůli teroristické hrozbě) zrušil jeho gig na festivalech Rock am Ring a Rock im Park v Německu.
Nemusí se nám pozdávat slaďoučký Justin Bieber s kytarou, může nás tahat za uši zpěv Katy Perry. Kdyby bylo na akci, jako je One Love Manchester, namístě kádrování, okamžitě by se nabídla otázka, co na show pro adolescenty pohledávali vyšeptalý Chris Martin a vyžilý Gallagher. Jenže po line-upu nám nic není a i Bieber s Katy Perry podali lepší a adekvátnější show než zmínění rockoví strejdové.
To hlavní, samozřejmě kromě onoho poselství o lásce a strachu, spočívá ve vědomí, že akci "spískalo" několik mladých lidí, kteří se dokázali vzepřít nálepek disneyovských hvězdiček či dětí slavných rodičů. Ariana Grande nechala svou minulost z televizního kanálu Nickelodeon dávno za sebou a svůj enormní pěvecký talent a komediální vlohy prokázala mimo jiné i jako zdatná imitátorka svých kolegyň. Miley Cyrus nejde pro kus nahoty daleko, ale pořád je to lepší, než kdyby si nechala lajnovat kariéru svým tatínkem, country mogulem Billym Ray Cyrusem. Odsudky ve své době vzbuzoval i drzoun Robbie Williams - a kde je teď on, a kde jsou jeho slušňáčtí kolegové z boybandu Take That? (I tihle interpreti v Manchesteru vystoupili, Take That dokonce jako rodáci.)
"Děcka jsou v pohodě," zpívali zmínění rockoví dinosauři The Who, když byli sami ještě mladí. A děcka jsou v pohodě pořád. Ariana Grande dokázala obrátit tragédii v pozitivní zprávu a ukázala, že i další členové její popové generace mají srdce na správném místě. Čekejme od ní další grandiózní věci.
