Očima Vojtěcha Ryndy
Malbou myslím především poškození
31.05.2017 11:35 Glosa
"Nic neřeším, ničeho se nedotýkám a k ničemu nechci dojít." Student Fakulty výtvarných umění brněnského VUT Kryštof Ambrůz v teoretické části své diplomky opravdu nesrší nadšením z tvorby. Praktickou částí pak mají být tři trámy s pomalovanými bundami. Nebo ne. Ambrůz bude jednou oslavován jako vizionář. Nebo taky ne. Ale chtě nechtě už se jím stal.
Jak upozornily servery jako Aktuálně.cz, rozhlas.cz nebo Echo24.cz, ten případ, který vypadá jako příliš vtipný, než aby byl skutečný, se doopravdy odehrává. Bc. Kryštof Ambrůz sepsal diplomku, v níž láme hůl nad "posraným uměním", zjišťuje, že člověk se musí nějak živit, předjímá nejvyšší hodnocení od vedoucího práce i jejího oponenta a s kouzelně neotesanou poetikou popisuje, jak přišel ke kusu jasanu a co s ním možná udělá.
"Zůstal zaklíněn rozsochou větví o pevně rostlou olši nad místem, kde procházela se volavka v dešti v rytmu neznámé to snad barokní hudby přehlušované šupotem deště," zachycuje Ambrůz strom před uměleckým zpracováním. "Trámy mohou držet svoji velmi uvolněnou trámovitost, a tak i stín i jistou sochařskou podstatu ve své jasanové neobyčejnosti," rozvíjí mladý (ročník 1990) ne-umělec svou ne-vizi. Oba hodnotitelé skutečně navrhují nejvyšší možnou známku.
Aby nedošlo k omylu: tohle není chcíplé rebelanství, ryzí neumětelství, parodie na seriózní kunsthistorické texty nebo studentský vtip. Původně to některou z těchhle věcí být mohlo či možná chtělo, ale vymklo se kontrole, byla-li jaká. Ambrůzův příznačně nepojmenovaný / bezejmenný projekt přerostl svého autora a začal žít vlastním životem. Na internetu je zmíněná práce, posudky na ni, novinářské ohlasy, reakce na ně, lze dohledat doklady Ambrůzovy existence a jeho alma mater zřejmě také není fiktivní. Studentův otec (?) Jan je podle všeho rovněž umělecky činný: "v roce 1987 na vodní hladině místního rybníka na návsi vystavil geometrickou konstrukci ze suchých rostlinných stvolů a provázků", "autor vytvořil sérii instalací, v nichž pokládal železné desky různého tvaru rovnou na podlahu".
Co z toho je pravda, co fikce, co záměr, co náhoda, co vtip? Redakce Aktuálně.cz kontaktovala Ambrůze, vedoucího jeho práce i oponenta, ti se však k věci nevyjádřili. Naštěstí: tím celá věc zůstává bezhraničná a obalená aurou lákavé nevysvětlenosti, do níž si každý může promítnout, co chce. Jde o jakési Schrödingerovo umění: dokud dílo leží v "krabici" neobjasněnosti záměru, zůstává uměleckým dílem. Tím, že konzument díla odmítá znát umělecké gesto jeho tvůrce, získává nad dílem větší moc než autor sám. A i pokud bychom akceptovali Ambrůzovo tvrzení, že žádné umění proboha dělat nechtěl, pořád nám na primární rovině zůstává jeho relativně svěží koncept "anti-umění", tedy umění coby odmítnutí vytváření umění, vzepření se jeho tvorbě a instituci s ní spojené.
Bez legrace (i když některé pasáže Ambrůzova textu, zejména kapitola 5, v sobě nesou sofistikovaný humor, tedy pokud je sofistikovaný a pokud jde o humor) jsme svědky nové dimenze konceptuálního umění. To se zejména u nás nachází v krizi, jak je patrné především z děl laureátů Chalupeckého ceny. Dlouhodobě platilo, že konceptuální umění nevede k početí počinu, nýbrž k umělecké impotenci. Nyní ale umělecká impotence (ať už skutečná, předstíraná, nebo fiktivní) dala vzniknout čemusi, co bez nadsázky nese významy, vybízí k interpretaci, ano, i "nastavuje zrcadlo" společnosti a umění samému.
Nelze nesklonit se před velikostí tohohle počinu. Bez ironie. Je to beztvarý a bezrozměrný kolosus, který Ambrůz napůl nechtěně odbrzdil a který se teď jako nestvůrná sněhová koule valí z kopce hroze protrhnout všechna nudná malířská plátna světa. Nebo ne.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.