Republikánský kandidát Donald Trump na rozdíl od své demokratické rivalky Hillary Clintonové dokázal přesvědčit voliče, že může znamenat pro americkou politiku zásadní změnu, a naplnil také jejich volání po silným lídrovi v čele USA, který nebude tolik spojen s dosavadním politickým systémem.
V kampani vsadil na několik jednoduchých a všem srozumitelných hesel, která se přesně trefila do "vzbouřenecké" nálady velké části americké veřejnosti. Mnohdy šlo spíše o symboly současných problémů Ameriky než o jasná řešení. Ale přesně to si voliči v zámoří nyní přejí. Trump se těchto několika základních hesel své kampaně po celou dobu držel a díky tomu byl newyorský podnikatel pro mnoho voličů čitelný a předvídatelný.
Nový prezident USA navíc výborně zvládl koncovku kampaně, v níž byl na svou povahu nezvykle disciplinovaný, vyvaroval se zbytečných útoků a slovních přestřelek a posledních čtrnáct dnů kampaně konečně naplnil očekávání těch, kteří čekali, že po trochu "showmanské" výhře v republikánských primárkách nastoupí "Trump státník." Ten ale přišel až na úplný konec kampaně a přebil i nepřesvědčivé výkony v prezidentských debatách.
Trump také pochopil, že nezíská mnoho hlasů od etnických a rasových menšin a strategii kampaně postavil na maximalizaci zisku hlasů bělošských voličů se zvláštním důrazem na voliče v "zrezivělých" státech amerického Středozápadu, kde tamní průmysl zvlášť silně zasáhla ekonomická krize. Právě tam Trump prorazil "modrou zeď" Hillary Clintonové a získal rozhodující hlasy.
Příliš profesorská a málo emocionální kampaň Hillary Clintonové v kombinaci s vytvořením atmosféry, že Hillary už to má jasné, pak vedly k tomu, že k urnám pro demokraty nepřišlo dost černošských Američanů a ženy mnohdy nevolily podle pohlaví, ale podle toho, odkud pochází a kolik mají v peněžence.
Co přinese jeho prezidentství?
Díky tomu, že Trumpovo vítězství doprovází triumf republikánů v obou komorách amerického Kongresu, bude nový prezident paradoxně nejspíš více pod kontrolou republikánských zákonodárců. I díky tomu se Trump nakonec může stát docela obyčejným republikánským prezidentem. Asi to nebude nový Reagan, ale nečekám od něj ani nějaké excesy nebo revoluční změny.
V mezinárodní politice zřejmě bude spíše izolacionista a bude se více starat o zájmy USA než celého světa. V našem regionu Evropy musíme doufat, že své výroky o NATO naplní ve smyslu toho, že každá země musí přispívat na společnou obranu a bezpečnost, a nikoli jinak, například ústupky Rusku.
Obavy z negativních dopadů jeho domácí ekonomické politiky nemám, což potvrzuje i dnešní návrat trhů po prvotním šoku. Otevřené je to, jak naloží s návrhy na omezení volného obchodu mezi USA a jejich obchodními partnery.
Autorem textu je politolog Petr Sokol. Vyučuje na vysoké škole CEVRO Institut.
