Co přinese nástup Donalda Trumpa do nejdůležitější funkce na planetě a jak se to dotkne našeho života? Od vysoce postavených činitelů EU i NATO a nezávislých expertů dosud znělo na toto téma spíše uklidňování. Příklady z minulosti i obrovský vliv prezidentského úřadu USA ale naznačují, že je třeba se připravit na všechno. A to doslova.
Co to znamená vliv prezidenta USA, pocítilo Česko před sedmi lety. Půl hodinu po půlnoci 17. září 2009 volal Barack Obama tehdejšímu premiérovi Janu Fischerovi a oznámil mu, že jeho administrativa ustoupila od úmyslu vybudovat v Brdech protiraketový radar. Pohřbil tak dvouleté vyjednávání, při němž týmu Fischerova předchůdce Mirka Topolánka vůbec nešlo o ochranu před íránskou hrozbou, jak bylo prezentováno navenek. Účelem bylo umístit na české území na 200 vojáků USA a posunout zemi do americké zóny vlivu. Ti, kteří tuto strategii promýšleli, dobře věděli, jak vratké je NATO a že Evropa bez Američanů se sama není schopná ubránit žádnému většímu útoku zvenčí.
Šéf vojenského výboru NATO generál Petr Pavel na nedávném pracovním obědě s novináři řekl, že případné zvolení Trumpa radikální změny nepřinese. Prezident USA má podle něj vymezeny určité mantinely dané Kongresem a nemůže si dovolit žádné revoluční změny. S tím lze souhlasit jen částečně. Americký prezident skutečně nemůže ze dne na den vystoupit z NATO nebo rozpoutat třetí světovou válku. Může ale svou politikou zásadně ovlivnit dění ve světě.
Pasivní demokraté, aktivní republikáni
Děje se tak pravidelně od první světové války. Demokratický prezident Woodrow Wilson dlouho váhal, než vyhlásil válku Německu. Americké jednotky se do ní zapojily ve velkém prakticky až od června 1918 a po půl roce byl mír. Kdyby tak učinil dřív, třeba po potopení parníku Luisitania německou ponorkou (zahynulo 1198 lidí, včetně 139 Američanů), mohlo být mnohé na světě jinak. Rovněž demokrat Franklin D. Roosevelt nedokázal v závěru své kariéry včas odejít. Kvůli zdravotním indispozicím nebyl dostatečně důrazný a na Jaltské konferenci v únoru 1945 získal Josif Vissarionovič Stalin půl Evropy.
Komunismus pak dokázal porazit až republikán Ronald Reagan tím, že přitlačil na pilu a rozběhl řadu zbrojních programů a SSSR - ve snaze se rivalovi vyrovnat - dostal ekonomicky na kolena. Další republikán George W. Bush prodloužil válku proti terorismu až k nesmyslnému tažení do Iráku, které narušilo (byť obskurní) stabilitu Blízkého východu, rozvrátilo Sýrii a vedlo ke vzniku islamistických revolucionářských skupin typu Islámského státu. K tomuto procesu pak výrazně přispěl demokrat Barack Obama, který naopak neudělal v Sýrii, ale ani Libyi vůbec nic, což vedlo k totální destabilizaci a migrační vlně.
Historicky platí, že demokraté se v prezidentském křesle vyznačovali spíše pasivitou a republikáni byli naopak až moc aktivní. Trump se svými plány v zahraniční politice nijak netají a Kongres ho příliš moc brzdit nebude, protože republikáni mají většinu jak v Senátu, tak ve Sněmovně reprezentantů.
S Trumpem máme nekrytá záda
Asi největší dopad na Evropu, a tedy i Česko, může mít zamýšlená koncepce unilateralismu. Jde o politický směr, který prosazuje, aby se Spojené státy americké staraly především o svoji prosperitu a aliance uzavíraly jen tehdy, bude-li to pro ně výhodné.
Trump tak ohlásil v kampani záměr stáhnout se z řešení problémů po světě a soustředit se hlavně na obranu USA. "Aliance nás stojí majlant. Chráníme Evropu, ale utrácíme obrovské množství peněz," prohlásil s tím, že NATO je třeba raději rovnou rozpustit. V souvislosti s tím zpochybnil článek pět Severoatlantické smlouvy, podle něhož je napadení jedné členské země považováno za útok proti všem, a ostatní tak mají přijít na pomoc. Podle něj by mělo záležet na tom, jaký společný vklad ta která země do Aliance dává.
To vše by pro střední Evropu mohlo mít fatální důsledky. Právě díky americkému potenciálu je NATO silnější než Rusko. To chrání celou východní Evropu před daleko výraznějšími akcemi Moskvy, než je propaganda, špionáž a umělé vyvolávání skandálů. Ne právě vesele se dnes probouzely pobaltské země Estonsko, Lotyšsko a Litva. Dobře vědí, že coby postsovětské státy jsou na řadě jako první a ruské tanky v ulicích Rigy nejsou science fiction. Nutno říci, že silné zájmy má Moskva i ve střední a východní Evropě, zejména v Maďarsku, Bulharsku, Srbsku a Černé Hoře. Specifickým cílem je i Slovensko a Česko. Je možné jmenovat řadu důvodů: polohu ve středu Evropy, přátelsky naladěnou část obyvatelstva, ruský kapitál i dnes už poměrně početnou menšinu 35 000 lidí, největší po Vietnamcích a Ukrajincích.
Plány ovládnout někdejší zóny vlivu, tedy část zemí východního bloku, se Putinovo Rusko nijak netají. Jestli by to bylo vojenskou silou, či instalováním spřátelených režimů za pomoci metod asymetrické války, jako byli zelení mužíčci na Krymu, je celkem jedno - před obojím nás chrání silné NATO v čele s dominujícími Američany, a pokud tu nebude, máme v Česku nekrytá záda.
Nebezpečný sociopat
Zvolení Donalda Trumpa posílí nacionalisty, autoritáře a vůbec všemožné vyznavače bludů po celém světě. "Bůh žehnej Donaldu Trumpovi," tweetoval šéf jedné z organizací Ku-klux-klanu David Duke. "Lidé získávají zpět svoji zemi a my tak učiníme taky," prohlásil nizozemský nacionalista Geert Wilders. Rovněž ruský prezident Vladimír Putin se během kampaně netajit sympatiemi k Trumpovi, po jeho zvolení přispěchal s blahopřáním: "V telegramu Putin vyjádřil naději na společnou práci na urovnání vzájemných vztahů z krizového stavu, na řešení aktuálních otázek mezinárodní bezpečnosti a hledání efektivních odpovědí na výzvy globální bezpečnosti," cituje z jeho telegramu Interfax.
"Nemyslím, že bychom ze zvolení Trumpa měli zářit euforií. Čas ukáže, jaký bude prezident," prohlásil o jeho zvolení metropolita Ilarion Volokolamskij, šéf PR oddělení moskevského patriarchátu. Lidé blízcí bohu totiž mají někdy schopnost vnímat věci kolem nás šestým smyslem a tuší, že vše může být taky úplně jinak. Trump je totiž především nevyzpytatelný. Klidně by uznal anexi Krymu, pokud by to zlepšilo vztahy USA s Ruskem. Nebo by zahájil jadernou válku, kdyby ho Putin hodně naštval. Vojenští činitelé mají v paměti, jak se při brífinzích v Pentagonu divil, proč USA proboha nepoužijí jaderné zbraně, když už je mají k dispozici. Podle komentáře Jonathana Freedlanda v listu The Guardian by údajně vyřešil problém Islámského státu tím, že prostě "smázne ten shit bombami ze světa".
Tony Schwartz, který s Trumpem napsal koncem 80. let knihu Umění dělat dohodu (1987), dnes prý cítí výčitky svědomí, že ho tehdy pomáhal vykreslit zajímavým a vcelku pozitivním způsobem. Ještě během kampaně ho v interview pro časopis New Yorker charakterizoval jako nebezpečného sociopata: "Skutečně věřím, že pokud Trump vyhraje a získá jaderné kódy, je to věc, která může vést až ke konci civilizace."
